1000 Miles Adventure 2018

Start VIII. ročníku závodu 1000 Miles Adventure byl naplánován na 15 hodin z nejzápadnějšího města České republiky – Hranice. Vyjeli jsme až k hranicím s Německem a začal docela rychlý rozjezd. Po několika hodinách rychlé jízdy mě přepadly křeče do stehen jako upozornění, že bych měl trochu zvolnit. Najedl jsem se ze zásoby, trochu přioblékl, tím jsem odpočal a mohl pokračovat.

Povinná SMS: P8M9E9 Je to super, jedu furt.

Kolem půlnoci jsem byl na Božím Daru, kde začlo přituhovat. Opravdu klesala teplota vzduchu pod nulu. Někteří závodníci už dávno spali venku, někteří šli spát do penzionu. Já jsem jen nabral vodu a pokračoval do noci. Na Klínovci jsem si dal Manu a do rána dojel na Horu Svatého Šebestiána pěkně promrzlý a hladový. Naštěstí je tu perfektní benzínka, kde jsem se rozehřál, napojil a nakoupil i nějaké jídlo. Dojel mě Indián (vlastním jménem Miroslav Franěk), který mě na benzínce střídal. Poprvé za celou noc jsem potkal jedoucího závodníka, těch spících jsem předjel hodně. Bez spánku jsem tedy pokračoval dál. Během dne jsme se s Indiánem několikrát předjížděli, na Cínovci jsme dokonce společně pojedli. Druhý den odpoledne mě začalo dráždit při dýchání, podobný problém, který mě vyřadil z letošního Loudání. Musel jsem hodně zpomalit, do kopce šlapat velmi mírně, a hodně odpočívat, aby se to nezhoršilo. Opatrně jsem přejel Děčínský Sněžník a do Hřenska jsem v šest hodin přejel přívozem asi jako čtvrtý.

P6M8E9 Tahal jsem celou noc i cely den. Podle predpokladu jsem prositej jak deka. Hrensko podle planu zdolano, pojedu do tmy a zalehnu.

Během hodinového odpočinku při guláši mě předjelo několik závodníků včetně Honzy Kopky, zakladatele tohoto závodu. Zde jsem ho potkal naposledy, za celý závod už jsem ho nedojel. Do večera už jsem jen pomalu projel část Českého Švýcarska a na spaní si vybral pěkné místo u studánky nedaleko trasy. Provedl jsem dokonce i základní hygienu a na 3,5 hodiny usnul.

Třetí den, úterý, jsem vyjížděl před čtvrtou ranní, projel zbytek Českého Švýcarska, navštívil nejsevernější bod Česka a pokračoval do Lužických hor. Potkal jsem Milana Krále, se kterým jsem jel první den. I dnes jsem s ním chvíli držel krok, ale byl rychlejší a já se ještě šetřil kvůli dýchání. Na chatě Luž jsem potkal Vencu Waldmanna. Byl trochu rozbitej a o dost víc vyjetej. Jelo mu to ale parádně, tak jsme v podstatě společně jeli až do Hrádku nad Nisou, kde jsem se odpojil nakoupit večeři a snídani na druhý den.

P9M9E7 Dneska skvely tereny, az mi z toho prdnul drat. Vyresil jsem vakl u kyvky tlumice. Stacilo utahnout. Jedu na CP1, mozna i dal.

Hladový jsem nakoupil příliš mnoho a do CP1 to sotva dotáhl. Cestou mě ještě v nestřeženém okamžiku předjeli Petr Jiroušek a Jakub Ondruška. Už se stmívalo a k mému překvapení nikdo z nich na CP1 nezůstal. Já jsem měl na noc ještě velké plány, a tak jsem se bez váhání rozhodl také pokračovat. Musel jsem ale nabít elektroniku a ujíst část zásob, do Jizerek se s tím nepotáhnu. Než jsem vyjel z CP1, dorazil ještě jeden závodník. Legenda letošního ročníku Radek Novotný. V tu chvíli jsem ještě netušil, o koho jde, rozepíšu se o něm tedy později. Vyjel jsem sám, ale než jsem se vyšplhal na úpatí Jizerek, dojel mě. Byl jsem rád, že mám přes noc v horách doprovod. Ostatní, kteří vyjížděli před námi ulehli ještě před Jizerskými horami. Na polské straně opět mrzlo, a tak jsme je my přes noc přejeli celé a nocovali společně až v Harrachově v lese.

Po třech a půl hodinách spánku v harrachovském lesíku jsme se v osm ráno probrali, Radek si šel nakoupit do města nějaké oblečení, protože mu to ze startu příliš nevyhovovalo. Celkově byl dost nepřipraven. Než jsem se stihl nasnídat a sbalit, několik závodníků nás předjelo. Začal jsem stoupat do Krkonoš, kolem Mumlavy, pěším přechodem I. zóny KRNAPu, přes Dvoračky a Dolní Mísečky do Špindlu. Zde jsem nevědomky předjel obědvajícího Vencu Waldmanna, já jsem ale měl stále zásoby z Hrádku, takže jsem se nezdržoval a šlapal na Výrovku. Opět sjezd, tentokrát do Pece pod Sněžkou, a opět výšlap, tentokrát do Horní Malé Úpy. Venca mě posilněn dojel zpět, trochu jsme pokecali, ale byl jsem po Krkonoších vyřízen. Usedl jsem tedy do pivovaru Trautenberk, kde jsem trochu nabil elektroniku, najedl se a odpočinul.

P9M9E8 V noci prejezd Jizerek zastudel, v Krkonosich uz bylo teplo. Trautenberk nabidl pivko z horskeho pivovaru a hned se jede lip.

Mezitím mě předjel Radek, kterého jsem záhy dojel, pochválil mu nový outfit a opět mu ujel. Delší přejezd na Broumovsko, kde mě čekala terénní vložka po trase MTB Trilogy. To je jiný extrémní závod na tři ostré etapy. My jsme se potloukali v kopcích kolem Královeckého Špičáku po částech trasy, další části nás čekali ještě u Jánského vrchu. Před Adršpachem mě od prvního dne poprvé dojel Petr Kohoutek, který už se těšil domů, do Adršpachu. Lákal mě k sobě, ale já jsem zůstal radši venku. Obrovské kopce v Krkonoších mě zmohly natolik, že jsem provedl očistu v skalním jezírku a na dvě hodiny usnul na parkovišti.

Vstávačka ve tři ráno a už jsem zase seděl na kole a předjížděl ospalce. V Teplicích nad Metují jich bylo hned několik. Jeden mě předjel záhy, nejspíš Christian Dietrich, který jezdil daleko předemnou. Venca Waldmann mě dojel později a projeli jsme spolu Stolové hory v Polsku. Během snídaně mě zase předjeli Petr Jiroušek s Jakubem Ondruškou. Ti jezdí pořád spolu. Ranní vstávání si ale vybralo svou daň při stoupání do Orlických hor, musel jsem si na hodinu ještě dopoledne zdřímnout. Pak už to šlo dobře, u Králíků jsem u místních obyvatel vyžebral pití i jídlo a mohl jsem stoupat na Králický Sněžník.

P8M9E7 Spani jen dve hodiny v Adrspachu me dopoledne dobehlo, po odpocinku to frci dobre. CP2 mozna v noci. Kolo tam budu muset poladit.

Měl jsem v plánu dojet až do CP2, když to půjde dobře, tak jsem to moc nehnal, abych vydržel. Navíc mě začala dost bolet achylovka. Za tmy mě opět dojel Radek Novotný se slovy: "Nazdar ufoune!". Od něj to sedělo.

Radek je mílařský nováček, který se jako většina poprvé sbalil velmi natěžko, na pevný nosič. Na první pohled zvláštní oblečení a necyklistická obuv. Hned první den závodu si ale uvědomil svou chybu a začal věci řešit. Poslal domů šestikilový balik s nepotřebnými věcmi, dokoupil potřebné vybavení, postupně se naučil s navigací a začal neuvěřitelně zrychlovat. Tuto noc jsme spolu jeli naposledy, do cíle dojel na krásném čtvrtém místě.

Noc se schylovala a CP2 byl ještě daleko. Mě nabíhaly halucinace, výpadky koncentrace dokonce i ve sjezdu, musel jsem si lehnout. Radek se těšil na teplou sprchu a suchý nocleh, pokračoval tedy dál.

Po dvou hodinách spánku někde pod Králickým Sněžníkem jsem se probral a pokračoval přes Rychlebské hory. Před svítáním mi došla baterie v čelovce, čili bylo dobře, že jsem si v noci raději odpočinul. Do CP2 jsem dorazil v sedm ráno a pro mé překvapení, Radek zde ještě nebyl. Včera večer se zde příliš dlouho neohřál Indián, v noci dorazil Milan Král, Christian Dietrich a Venca Waldmann. Milan musel bohužel kvůli zdravotním potížím v místech, kde se tělo setkává se sedlem, skončit, Christian odjížděl brzy po mém příjezdu, Venca po něm. Po mě dorazili Radek, který si nedal ani sprchu, ani spaní a pokračoval velmi rychle dál, Petr s Jakubem, kteří se zdrželi na snídani a před polednem odjížděli, Petr Kohoutek, který si dal oběd a také pokračoval chvíli předemnou. Po mě odjížděli Vláďa Grusman, Kristián Fleischmann a Karel Smékal. Já jsem se zdržel v CP2 z těchto borců asi nejdéle. Prováděl jsem zde očistu těla i ducha, kvalitně se nasnídal, pospal, pak i naobědval, provedl servis kola a celkově odpočinul. Doplnil jsem zásoby z balíku, který jsem si poslal poštou a mohl jsem pokračovat.

P8M8E8 Dnesek jsem skoro stravil na CP2. Obsluha restaurace i dobrovolnici perfektni. Vyspan do ruzova, odpocat zas valim do noci.

Vyšlapal jsem do Jeseníků, na Dlouhé Stráně, přejel je až do Malé Morávky, sjel ke Slezské Hartě a kousek vystoupal. Nocleh jsem nalezl ve velkém turistickém přístřešku Červený kříž.

Po 3,5 hodinách spánku jsem vyrážel vstříc dalším dobrodružstvím. Dnes poprvé mě nečekaly žádné velké hory, nicméně nějaké kopce jsem musel vyšlapat taky. Nejdříve jsem sjel k nádrži Kružberk, přejel Odru a Oderské vrchy, což mě mírně vyčerpalo. V Hranicích jsem si dal pořádný oběd, nabil elektroniku a na půl hodiny usnul. Dojeli mě Vláďa Grusman, Kristián a Karel, což mě trochu nakoplo, abych zamakal. Hostýnsko-vsetínskou hornatinu jsem přejel celkem pěkně, ale Kristián mě i tak opět dojel. Před sjezdem do Vizovic jsem nakoupil na statku luxusní kozí sýr, ve Vizovicích se potom posilnil na benzínce, na které jsem také nakoupil spoustu sladkostí, protože jsem usoudil, že bez cukru jsem příliš unaven.

P9M9E8 Rano jsem pichal zadek. Bordel za rafkem, prodrena guma. Dal jsem dalsi. Jede to dobre. Rovina, pred Vizovicema trochu kopecky.

Najednou to zase jelo, a hlavně morálka se mi zvedla. Do noci jsem ještě vyjel na hřeben Vizovické vrchoviny, kde jsem objevil parádní obytování v kapli sv. Františka pod Suchým vrchem. Zděná čistá kaplička akorát na jedno kolo a alumatku.

V kapli se spalo pěkně, ale krátce. Po třech hodinách spánku jsem se perfektně nasnídal kozím sýrem a vyjel do Bílých Karpat na hranice se Slovenskem. Po Česku, Německu a Polsku je to čtvrtá země, kterou při závodě navštívím. Narozdíl od těch dvou si nyní Slovensko užiju mnohem víc, než jen pár kilometrů za hranici. Po sjezdu z Bielych Karpat mě čekal u Trenčína CP3, ovšem krytý za Váhem, který jsem se jal přebrodit. Bylo teplo, voda také teplá, tak jsem se pořádně vykoupal. Proud byl silný, ale kolo i zavazadla jsem zvádl přenést suchá. Na CP3 jsem se zdržel jen dvě hodiny, dobil baterky, trochu se najedl a vyměnil přední brzdové destičky, které jsem vezl náhradní z CP2. Přijel i odjel jsem na 11. pozici. Brzy ráno vyjížděli Christian, Venca, Radek, později i Petr s Jakubem. Než jsem stihl po poledni vyrazit já, přijeli ještě Petr Kohoutek a trojka Vláďa, Karel a Kristián. Do večera jsem ještě stihl přejet Strážovské vrchy se záludným vrcholem Malá Magura.

P8M9E8 Dnes opet luxusni tereny, sjezdy i vyjezdy. Nekdy teda spis tlacenka, ale to uz k tomu patri. CP3 dobyt, na Slovensku je krasne.

Cestou na Velkou Maguru mě dojel Petr Kohoutek, který se ale ubytoval hned v Kaniance. Já jsem pokračoval do noci přes Malou Fatru až do Turčianských Teplic, kde jsem chtěl nakoupit u benziny a přespat před nočním zákazem na Veľkou Fatru. Bohužel všechny benziny byly přes noc zavřeny, uložil jsem se tedy přímo v Teplicích v parku a čekal až otevře místí samoška.

Po 3,5 hodinách spánku jsem se pomalu pobalil, nakoupil a vyrazil na Veľkou Fatru, kde jsem vystoupal na nejvyšší vrchol celé trasy Krížna (1574 m). Dolů to šlo o poznání rychleji, ale netrvalo dlouho a už jsem opět stoupal, tentokrát na Nízke Tatry. Tam už trasa vysoko do hor naštěstí nevedla, přejel jsem Ráztocké sedlo a podhůřím stále nahoru a dolů dojel až do Liptovského Hrádku.

P9M8E8 Jede se dobre, akorat nevim, kde sezenu jidlo na zitra. Krizna i Salatin - moc pekny kopce. Kolem Liptova nuda, furt se ztracim.

K mému zděšení měly všechny obchody s potravinami otevřeno jen do osmi, nestihl jsem o čtvrt hodiny. Jedna benzina byla také od osmi zavřena, hledal jsem hladový ještě večerku, která měla ovšem také zavřeno. Nezbylo nic jiného, než objednat pizzu. Lépe řečeno čtyři půlkilové pizzy. Nikdy nechoďte nakupovat hladoví. Pro sladkosti mě paní pizzařka poslala k druhé benzince přes půl města, než mi pizzu udělá. Proč mě tam místo pizzy neposlala i pro bagetu mě žralo jen chvíli. Pizza byla výborná, dvě padly hned k večeři, jedna k snídani a jednu jsem měl na celý další den s sebou. Přežraný jsem nemohl jít hned spát, navíc jsem se chtěl ještě přiblížit dalšímu nočnímu zákazu. Dojel jsem tedy do Kráľovy Lehoty a ustlal si na kraji vesnice u zahrádky restaurace. Za celý den jsem nepotkal žádného závodníka.

Spal jsem dlouhých 4,5 hodiny. Vydatná snídaně v podobě pizzy a už jsem šlapal kolem Čierneho Váhu k vodní nádrži opět podhůřím Nízkých Tater. Tatry jsme nadobro opustili, což ovšem neznamenalo rovinu. Zanedlouho jsem táhl kolo opět do kopce na Kozí Kameň, co hůř, v ruce jsem táhl kolo i dolů. Na dlouho byl od kopců pokoj, přejel jsem oblast Spišských vesnic a terén se začal opět zvedat u Poráče. Vystoupal jsem na Krompašský vrch a čekala mě asi nejhezčí slovenská pasáž po hřebeni na Kurtavou skalu a sjezd do Margecan. Možná to také bylo tím, že mě hnala před sebou bouřka a já jsem měl dost síly i motivace, abych jel pěkně ostře. Ve sjezdu jsem dost zmokl, ale nebylo to nic proti tomu, co se rozpoutalo, když jsem zakotvil v Margecanech v místní cukrárně. Nebo spíš v hospodě, je to propojené.

P9M9E8 Pres krize do Margecan super hrebenovka, utikal jsem pred bourkou, nakonec jsem zmokl jen trochu. Nyni mistni nalevna s cukrarnou.

Opět jsem musel nabíjet baterky, navíc dost pršelo a jídlo bylo také obstojné. Přežral jsem se jako prase a dál už se mi nechtělo. Nocoval jsem na verandě cukrárny pod střechou.

Moc dobře jsem nespal. Po místním rozmrazovaném jídle mi nebylo moc dobře. Po 3,5 hodinách spánku jsem se ve čtyři ráno opět rozjel. Kolem vodní nádrže Ružin k zákazu před Vysokým vrchem. Musel jsem ještě 20 minut čekat, než jsem mohl pokračovat. Během nabírání vody mě dojeli Petr s Jakubem. Byl s nimi i Petr Kohoutek. Všichni jsme spali v Margecanech. Zdánlivě poslední štace, která je ovšem stížena nočním zákazem 20 km před cílem, byla pro mě dnes nedosažitelná. Nebylo mi dobře, byl jsem už značně unaven a motivace také opadala. Ostatní borci mi cestou na Hrešnou cukli a podle jejich slov v cíli: "Poslední dny jsme se kvůli nočním zákazům kochali, ale ten poslední se opravdu závodilo." Oni to stihli projet celé, já jsem měl co dělat, abych vůbec stihl dojet před zákaz do rána. Ale to předbíhám. Na Hrešné jsem dojedl poslední pizzu a na chvíli vytuhl. Pak se zase jelo dobře. Asfaltový přejezd přes Slanské vrchy střídaly zarostlé mokřady Olšavy. Tam jsem někde píchl a během výměny duše se modlil, aby o mě místní omladina tmavší pleti, prohánějící terénem starou Pragu V3S, nejevila zájem. Povedlo se a mě čekal dlouhý rovinatý přejezd až k Michalovcům. Z nudy mě vytrhlo brodění Ondavy a Laborce. Po přebrodění Laborce se strhla průtrž mračen, a tak jsem se na chvíli schoval na posed. V tom nejhorším dešti jsem sledoval totálně promočeného Vláďu Grusmana s Karlem Smékalem, jak si to šlapou polem. Tam jsem trochu znejistěl a jakmile přestalo pršet, vyrazil jsem za nimi mokrým polem po pás také totálně mokrý. Moc jsem si nepomohl.

P7M7E7 Dneska je to dlouhy. Snad to dam pred Poloniny, ranni finis si nenecham ujit.

První návštěva Vihorlatu mě opět trochu zmohla. Usínal jsem za jízdy, a tak jsem si musel ve vesničce Jovsa lehnout. Dvě hodinky, nasadil jsem světla a vydal se Vihorlat přejet. Ještě před tím jsem zahlédl v Porube pod Vihorlatom v autobusové zastávce spát Vláďu a Karla. Bylo brzo, tak ještě hrozilo, že dojedou v noci před zákaz do cíle se budem honit. K ránu jsem přijel do Kalné Roztoky, uložil se ke spánku na další dvě hodinky v autobusové zastávce a byl rád, že mám pořádnou střechu. Během mého krátkého pobytu brutálně sprchlo, ale když jsem vyjížděl, bylo zase hezky. V Poloninách se ale déšť podepsal zle. Všude bahno, klouzalo to a ze stromů pršelo při větru taky nemálo. Byl jsem rád, že už nemusím s nikým závodit. Pro jistotu jsem se ale moc nezdržoval a cílové mírné stoupání po asfaltu jel raději rychleji. Po 10 dnech a 16 hodinách od startu v nejzápadnější obci Česka jsem vjížděl do Nové Sedlice - nejvýchodnější obce Slovenska. Parádní pocit. Vláďa s Karlem dorazili až tři hodiny po mě, Kristián Fleischmann ještě o hodinu později. 12. místo pro mě bylo uspokojující, ale v tu chvíli je člověk prostě rád, že tu výzvu vůbec zvládl, je v cíli, a může si konečně v klidu odpočinout.

P9M9E5 Poloniny po desti byly baheni bikeporno. Cil na dosah obrovska motivace a nakonec radost, ze uz jsem tu.