Karel Fišer

Sezóna 2017

Přesné záznamy veškerých vyjížděk i další sportovní aktivity si vedu na portálu Strava.com. Zde uvádím již jen ty nejzajímavější.
Leden 2017 byl velmi mrazivý a bohatý na sníh. Ke konci už se udělalo tepleji, ale v terénu bylo velmi namrznuto, tak jsem vyjel několikrát do práce na cyklokrosce a na bike jen kolem Horoměřic. Únor sice nebyl zpočátku o moc lepší, šel jsem se alespoň klouzat do údolí Zákolanského potoka a posléze terénem do Lidic, ke konci už ale i led roztál a já jsem se podíval na Křivoklátsko ke Klíčavě. Poslední víkend jsem ještě vyjel do Šárky, to už bylo úplně krásně, nad 10 °C. Březen byl na počasí již shovívavější, a tak jsem hodně jezdil na kole do práce, a poštěstilo se i několik pěkných vyjížděk kolem Prahy. Projel jsem si Posázaví, okolí Loděnice a pohoříčko Džbán. Také jsem se již tradičně podíval na veletrh For Bikes. V dubnu jsem se spíš mírně připravoval na běžecký závod Dehtářská desítka a stěhoval se do Libuše, takže jsem naběhal asi 30 km a jezdil spíš jen do práce. Přesto se mi poštěstilo několik zajímavých vyjížděk. Zpočátku krátkých, ale sjezdově orientovaných, protože mě navštívil kamarád Zelí, pak kratší vyjížďky kolem Roztok, na rozloučenou, a posledního dubna jsem se konečně vydal na jih Prahy a objel geometrický střed Čech delší vyjížďkou. Celkově to byl slabší měsíc, což jsem si vynahradil hned začátkem května, kdy jsem se cestou z práce podíval přes Dobřichovice na Cukrák, dotkl se Slapské nádrže a provedl průzkum v Modřanské rokli, kde jsou také pěkné sjezdy. Také jsme se s kolegy z práce přihlásili do soutěže Do práce na kole, kde jde především o to, co nejčastěji využít na cestě do a z práce vlastní sílu, tedy kolo nebo běh. To jsem splnil na 100%, tedy každý pracovní den jsem jel z i do práce na kole. V květnu jsem ještě stihl vyjížďku v jižních Čechách a návštěvu Nového Města na Moravě, kde jsem jako fanoušek pozoroval závody Světového poháru, i jako biker zajezdil na trailech i na závodní trati. Červen byl ve znamení Loudání. V rámci tréninku jsem zajel z Prahy do Hradce zatím svou nejdelší vyjížďku přes Českomoravskou vrchovinu s návštěvou obou jejích nejvyšších vrcholů a nočním přejezdem, a pak v samotném závodě využil všechny své doposud nasbírané zkušenosti. Do konce června jsem si dal v podstatě odpočinek, na začátku července se podíval z doprovodného vozidla na závod tisíc mil jakožto řidič a nabral inspiraci na příští rok. Jako rozjezd jsem si v červenci udělal okruh přes Ondřejovskou hvězdárnu, síla se mi vrátila, a tak jsem byl připraven na MTB orientační závod hlídek na Zvůli. Na konci měsíce jsem si ještě objel během víkendu Vrchařskou korunu pražskou. Začátkem srpna jsem navštívil Rychlebské stezky, poté jsme s kolegy z práce pochodili na Slovensku v Roháčích.
Datum: 5. a 6. 8. Průměrná rychlost: 13 km/h
Vzdálenost: 123.2 km Maximální rychlost: 50 km/h
Nastoupáno: 3589 m Čas v sedle: 9 h 28 min
Rychlebské stezky. V pátek po práci jsme vyjeli s Petrom, kolegou z práce, autem s koly v kufru z Prahy. V pátek jsme již nic nepojezdili, byli jsme rádi, že jsme stihli za světla rozložit stan a najíst se. V sobotu v půl desáté už jsme dupali stoupacím trailem Dr. Wiessner nahoru k Superflow. Tím jsme také sjeli až dolů. Jen pátá část Superflow byla zavřena kvůli těžbě, a tak jsme ji museli objet po asfaltu. Druhý okruh jsem Peťovi cestou nahoru trochu ujel a zajel osobní rekord na Walesu, už ze základny dokonce bez odpočinku a šlápnutí nohou na zem. Zkrátka parádně čistě. Sešli jsme se nad Superflow, ten jsme ale tentokrát nesjeli, nýbrž jsme se pustili na Velrybu. Několikrát jsme si projeli nový krátký trail poskládaný z obřích kamenů Obelix a vrátili se až nad Tajemný, který jsme si celý parádně užili. Mramorových jsme sjeli ještě níže a finální Sjezdy nás odvedli zpět na základnu. Sbalili jsme nějaké jídlo a zajeli na kole do lomu Rampa, kde jsme se vykoupali a pojedli. Petrovi už se nahoru nechtělo, tak jsem si vyjel Dr. Wiessnerem s osobním rekordem na Velrybu také s osobním rekordem, Wales, na kterém jsem se tentokrát trochu rozšleh pádem přes řidla a Superflow, na kterém jsem si také zajel osobáček na úseku 2. A protože jsem si ještě chtěl spravit náladu z toho pádu na Walesu a ještě nebylo tak pozdě, vyjel jsem na poslední sobotní kolo až nahoru, na zem jsem si sice trochu šlápl, odpočinul na vyhlídce, ale alespoň byl Wales bez pádu. Připojil jsem se ke skupince bikerů, abych se sám nebál a valili jsme to dolů Superflow takovým způsobem, že jsem zajel osobák na jedničce a čtyřce. V neděli už jsem to pojal volně. Vyjeli jsme si v klidu jen nad Superflow, zajel jsem osobák na čtyřce, jinak na pohodu. Dali jsme oběd a vydali se ještě naposledy nahoru. Objeli jsme dvakrát Velrybu a s osobním rekordem jsme sjeli přes zkrácený Tajemný, Mramorový i Sjezdy. Parádní víkendová výprava, zábavné traily, ostré výjezdy i pěkné koupání. Ideální letní víkend.
Datum: 28. - 30. 7. Průměrná rychlost: 17.7 km/h Trek View
Vzdálenost: 456.9 km Maximální rychlost: 65.2 km/h
Nastoupáno: 8218 m Čas v sedle: 25 h 48 min
Vrchařská koruna pražská je projekt, při kterém účastníci mají za úkol objet na kole za sezónu dvacet vytyčených vrcholů kolem Prahy. Zda to pojmou jako nonstop závod či jednotlivé vyjížďky je na nich. Já jsem to pojal jako víkendový ultramaraton se spaním venku. Vyjel jsem z Prahy po práci na Vítkov a Pražský Hrad a přes Stromovku k Vltavě, kolem které jsem po červené dojel přes Kralupy nad Vltavou až do Mlčechvost a dále až na Říp. Ten jsem si vytlačil z té příkřejší strany, na vrcholu vyfotil a jal jsem se jej sjíždět. Už se stmívalo, a tak jsem mírně chvátal. Hned pod vrcholem jsem uklouzl a vyválel se na štěrku, zbytek sjezdu byl naštěstí bez újmy. Sjel jsem po žluté až do Vražkova, odkud jsem již na svělech pokračoval po silnici ke Mšeným lázním, kde jsem zakempoval v lese. Spacák a alumatku jsem tentokrát vezl přímo v batohu na zádech, a tak se tam již nevešlo příliš dalších věcí. Vodu jsem tedy řešil častěji a vozil pouze v bidonu, jídlo řešil hlavně Manou, nebo nákupem ihned ke konzumaci či v restauraci. Ráno jsem vyjel za svítání, v Hříškově koupil rohlíky k snídani a vydal se přes Kroučovou na Džbán, což byl další vrchol koruny. Po červené jsem dojel přes Krušovice na Louštín, po zelené a modré kolem Loděnických rybníků a po silnici dojel přes Hradečno a Smečno do Třebichovic. Na Vinařickou horu vytlačil po žluté a po naučné stezce, dolů už po polní cestě a následně po silnici přes Kladno, po modré přes Kožovu horu a přes Velkou Dobrou na rozhlednu Veselov. Po žluté do Malých Kyšic, po silnici do Libečova a po zelené na rozhlednu u Lhotky u Berouna. Tam jsem se trochu ztratil v lese, a když jsem se našel, sjížděl jsem po modré do Berouna, přejel jsem Berounku a po cyklo 0052 vyjel na dolní rozcestí pod Dědem. Pokračoval jsem po červené a cyklo k Novému Jáchymovu a po modré vyšlápl na Krušnou horu. Kolem Hořovic po silnici jsem dojel do Brd, kde jsem z Jinců vyjel po zelené a modré až na vrchol Písek (691 m n. m.) a Studený vrch (660 m n. m.), kde jsem byl již dostatečně vyčerpán, abych sjel opět dolů a přes Svinaře po silnici dojel do Řevnic, kde jsem se posilnil vydatnou večeří a už dojel jen do Všenor na dětské hřiště bivakovat. V sobotu ujeto 200 km. To se to spalo. Ráno opět brzké vstávání, výšlap na Cukrák, sjezd po modré do Měchenic, snídaně u Vietnamců v Davli, kolem Sázavy po červené do Pikovic, přes Třebsín, po žluté kolem Smetanovy studánky a na vyhlídku Máj (448), přes Vysoký Újezd, po zelené přes Jablonnou a po modré až na Živohošťský most, pod kterým jsem se po dvou dnech pocení parádně vykoupal. Na levém břehu jsem si udělal jen silniční smyčku s odbočnou na Besednou (496), a zpět na pravý břeh a po silnici 114 přes Neveklov, kde jsem si dal super oběd, až do Neštětic, kde jsem si udělal odbočku po žluté na Neštětickou horu (534). Odtud jsem sjel zelenou až do Týnce nad Sázavou a po modré vyšlápl až na Panskou skálu. Po zelené do Čakovic, po silnici do Babic a po modré přes rozhlednu dojel do Ládví. Po červené a po silnici jsem pokračoval přes Senohraby, po zelené a modré do Ondřejova a po žluté přes vrchol Pecný (545), kde se nachází velká hvězdárna Akademie věd ČR. Dále jsem sjížděl po červené přes Černé Voděrady a po žluté do Konojed, Nučice, Oleška a Dobré Pole na poslední vrchol s Lipanskou mohylou. Cestou do Prahy mě pak zastihla brutální bouře, vítr, popadané stromy, silný déšť, že jsem se i trochu ztratil a tak jsem do Říčan dojel po hlavní a pak už jen po vedlejších silnicích dojel domů. Celkem náročný výšlap, krásné, ikdyž dost horké, počasí a krása Středních Čech. To byla moje první vrchařská koruna.
Datum: 15. 7. Průměrná rychlost: 17 km/h
Vzdálenost: 86.2 km Maximální rychlost: 60.1 km/h
Nastoupáno: 1924 m Čas v sedle: 5 h 4 min
MTBO Zvůle. S Petrem Písařem jsme se vydali na orientační závod hlídek. V dalších hlídkách jeli Jirouš s Kačkou a Jurášem ve vozíku, a Zelí se Sašou, kteří s námi i startovali ze Zvůle přes Valtínov k první kontrole. Záhy jsme jim ale s Pístem pláchli a pokračovali zpět do Valtínova, přes Horní Radíkov, Český Rudolec, po cyklo 1004 a Grasselově stezce k Schillerovým kamenům, 1006, opět Grázl, opět 1006, přes Cizkrajov a silnice do Mutné, kde jsme odbočili po zelené přes Monserat až do Slavonic. Po cyklostezkách přes Maříž, kolem Trojmezí, Stříbrný vrch u Dobrotína a malou oklikou po žluté na Landštejn. Zatím paráda, ztratili jsme se mírně pouze na první kontrole, jinak valíme, co to dá a přesně sledujeme naplánovanou trasu. Kontroly se také hledají snadno. Čas ale dochází, síly taky a my chvátáme na občerstovačku, kterou musíme stihnout do čtyř. Špatná orientace v lese, vrchol Studnice, za kterým se povinná kontrola nachází, nechtíc objíždíme a objevujeme se mezi ostatními závodníky čtyři minuty před čtvrtou. Trochu zahnat hlad, pokecat s ostatními, odpočinout, proběhnout se na chůdách, což byla povinná disciplína, a mastíme na poslední kontrolu, kterou zvládneme. Terezín objedem po cyklostezce a už sjíždíme na Zvůli. Do termínu v cíli máme času dost, bodů málo, tak ani moc nechvátáme. Výsledek nakonec docela pěkný, 6. místo ze 14 chlapů, celkově 9. ze 30 závodních hlídek na dlouhé trati.
Datum: 5. 7. Průměrná rychlost: 19.6 km/h
Vzdálenost: 109.6 km Maximální rychlost: 63.7 km/h
Nastoupáno: 1924 m Čas v sedle: 5 h 35 min
Ondřejov. Z Prahy jsem vyjel přes Kunratický les, kolem Hostivařské přehrady, kde jsem si zajel několik koleček na trase bikové části terénního hostivařského triatlonu, ovšem jak jsem následně zjistil, obráceně. Pokračoval jsem kolem Pitkovického potoka přes Benice až do Říčan, po červené přes Babice, Škvorec a zpět kolem rybníka Pařez. Voděradské bučiny jsem projel po žluté, po červené přes Ondřejov, po žluté do Mirošovic, po modré přes Dolní Lomnice do Velkých Popovic, po žluté přes Radimovice a Radějovice, lesem do Horních Jirčan a po červené do Psár. Odtud už jen žlutá a cyklostezka 8100 přes Zlatníky do Písnice a domů.
Datum: 7. - 14. 6. Průměrná rychlost: 13.49 km/h Trek View
Vzdálenost: 1165.7 km Maximální rychlost: 64 km/h
Nastoupáno: 26028 m Čas v sedle: 86 h 24 min
Loudání českou krajinou. Týdenní nonstop závod na kole po České Republice. Start i cíl ve Slaném, cestou jsme se podívali do pohoří Džbán, přejeli jsme Brdy, Středočeskou pahorkatinu, Vysočinu, navštívili jsme Národní park Podyjí, užili si výživné údolí řek Jevišovka, Rokytná, Oslava a Bobrůvka, projeli Žďárské vrchy, Toulovcovy maštale, a závěrem jsme projeli Středolabskou tabuli, což byl oproti zbytku závodu velmi rovinatý terén. Celý závod pro mě byl otázkou vyrovnaného výkonu, jel jsem na co nejlepší výsledek, ale za rozumnou cenu, jak finanční, tak zdravotní. Detaily celého závodu jsou na zvláštní stránce.
Datum: 2.6. Průměrná rychlost: 15.8 km/h Trek View
Vzdálenost: 310.1 km Maximální rychlost: 50.8 km/h
Nastoupáno: 6530 m Čas v sedle: 19 h 37 min
Vysočina a Žďárské vrchy. Jako trénink a test vybavení na Loudání 2017 jsem zvolil dlouhou vyjížďku přes na kopce bohatou Vysočinu a sousedící vrchy kolem Žďáru nad Sázavou s nočním přejezdem. A proto, že letos jsme s kamarády vynechali Summersemmester ending s vyjížďkou z Prahy do Hradce, start a cíl byl také jasný. Z Prahy jsem vyjel odpoledne po práci z Opatova po Greenway do Průhonic, po červené k Horním Jirčanům, po žluté do Velkých Popovic, po modré přes Mirošovice, po červené přes Chocerady, po žluté přes Bělokozly, po modré přes Český Šternberk a po červené do Kácova. Zde už se začlo pomalu stmívat, ale já jsem jel dál. Vyjel jsem po modré, u studánky V údolí jsem doplnil zásobu vody, umíchal Manu, nasadil světla a pokračoval dál do Zbraslavic. Dál mě vedla žlutá do Leštiny u Světlé, modrá přes Habry, zelená přes Petrovice u Uhelné Příbramě a modrá do Chotěboře. Ve dvě ráno opět došla voda. Nevadí, v Chotěboři je otevřen nonstop, a vedle něj dokonce i turecké bistro. Voda doplněna, žaludek uspokojen kebabem a jede se dál. Po červené jsem vjel do údolí Doubravy, které se postupně začalo zaplňovat kameny a skalami. Tlačení kola postupně přešlo v nošení a já jsem se rozhodl vynést jej po zelené ven z údolí a dojet do Bílku raději lesem. Turistika v tretrách s kolem na zádech mi nepřišla ve tři ráno jako nejlepší zábava. To jsem ještě nevěděl, jak bude vypadat trasa Loudání, a že si takovou kratochvíli do týdne zopakuji ještě mnohokrát. Z Bílku jsem pokračoval po červené přes Krucemburk do Hamrů a po modré přes Herálec na Devět skal (836 m n.m), nejvyšší vrchol Žďárských vrchů. To už byl jasný den, půl hodiny spaní při východu Slunce za mnou a ještě dlouhá cesta předemnou. Zde jsem si také všiml, že mi prasknul šroub jistící ložisko zadní stavby. Závada nešla snadno odstranit a shledal jsem ji méně podstatnou, a tak jsem pokračoval po červené přes Žákovu horu (810), Tisůvku (800), přes Škrdlovice, po žluté přes Račín a Velké Losenice a po červené do Přibyslavi, kde jsem si koupil mnoho jídla a pití k obědu a svačině. Mocně jsem doplnil síly a vyrazil na Vysočinu. Zelená mě vedla do Polné, modrá do Jihlavy, zelená dále. Značně zmožen únavou jsem ztrácel koncentraci potřebnou k orientaci v terénu a sledování značení. Dalších 20 minut spánku po 247 kilometrech a 21 hodinách na cestě byla nevyhnutelná. To člověka krásně osvěží a může zase dupat. Po modré jsem přejel Špičák (734), projel Třešť a pokračoval přes hrad Roštejn, kolem Malého pařezitého rybníka a po zelené na Javořici (837), nejvyšší vrchol Vysočiny a celé Českomoravské vrchoviny. Na vyhlídce Za Vrškem (736) mě opět zklamal orientační smysl a po sjezdu do Horního Bolíkova jsem boj s únavou a terénem vzdal a urychleně se přesunul po silnici přes Studenou a Strmilov k rybníku Holub, kde jsem ještě na závěrečnou etapu do terénu vjel. Po žluté jsem projel Matějovec a Rodvínov a zdárně dojel do Jindřiše, kde mě čekal zasloužený odpočinek a občerstvení. Za celkových 26 hodin a 36 minut jsem nenaspal ani hodinu a zajel svou rekordní vyjížďku jak do vzdálenosti, tak do nastoupaných (kilo)metrů. Technika, až na prasklý šroub, vydržela parádně. Vypůjčené světlo na helmu s externím zdrojem do batohu se osvědčilo, s nosičem se jede docela dobře, ačkoli na nošení kola v ruce by bylo lepší bagáž přemístit na záda.
Datum: 13.5. Průměrná rychlost: 19.4 km/h
Vzdálenost: 96.2 km Maximální rychlost: 59 km/h
Nastoupáno: 1750 m Čas v sedle: 4 h 57 min
Grázlova stezka s ďáblovou prdelí. Z Jindřichova Hradce jsem vyjel přes Otín po zelené, přes Hospříz a Srní vrch po žluté ke Kačležskému rybníku, lesem přes Dobrou vodu, kolem Senotína, přes Blata a Jelení vrch na Landštejn. Přes Staré Město jsem jel po červené až k Pfaffenschlagu, kde se u Spáleného rybníka nachází archeologické naleziště středověké vesnice vypálené za husitských válek. Po zelené jsem se dostal na Graselovu stezku, kterou jsem projel kolem Graselovy sluje, Schillerových kamenů, přes Český Rudolec a Radíkov do Horního Radíkova, kde jsem přesedlal na NS na Ďáblovu prdel, po které jsem vyšlápl na Havlovu horu k rozhledně U Jakuba, kde je také pěkné dětské hřiště v lesoparku. Po naučné stezce jsem dojel až ke skále, která opravdu připomíná obrovskou prdel. Nedaleko jsem se napojil na zelenou a přes Valtínov, Suchdol a Leštinu jsem dojel až ke Komorníku, kde jsem se na chatě občerstvil. Zanedlouho jsem pokračoval přes Budkov na červenou, po které jsem dojel přes Malý Ratmírov a Jindřišským údolím až do Jindřiše, kde jsem se opět občerstvil na chatě a po cyklostezce 1113 už dojel do Hradce. Místy deštivo, přesto krásná vyjížďka jižními Čechy.
Datum: 6.5. Průměrná rychlost: 16.7 km/h
Vzdálenost: 108.5 km Maximální rychlost: 65.2 km/h
Nastoupáno: 2531 m Čas v sedle: 6 h 29 min
Slapy. Z nového bydliště v Libuši jsem vyjel po cyklo A42 do Hodkovic, po 8100 přes Zlatníky do Libně a po 19A přes Libeř do Jílového. Tam jsem plynule navázal na zelenou turistickou, po které jsem jel přes Boží skálu, Kabáty, Žampach, Kamenný Přívoz, Netvořice, až do Jablonné, kde jsem odbočil na žlutou přes Nahoruby až k Psaným skalám. Malá svačinka a začal jsem se vracet přes Poličany a po zelené přes Živohošť, Homoli, až k Živohošťskému mostu. Zpět na rozcestí u Jablonné jsem dojel po modré přes Nebřich a pokračoval jsem po načaté zelené kolem Měřína, kde se stezka krásně dostává až na strmý břeh nad Vltavou. Zelenou jsem projel vlastně celou až do Rabyně, po modré pak do Vysokého Újezdu, a protože již docházel vyhrazený čas na odpolední vyjížďku zkrátil jsem si cestu do Teletína po asfaltu. Žlutou jsem ale nevynechal úplně a pokračoval po ní do Třebsína kolem Smetanovy studánky, kde jsem nabral vodu. Po zelené a cyklo 8201 jsem vyjel na Medník, což je jednoduchý zpevněný výjezd, a po samotné zelené nejluxusnější XC sjezd z Medníku k Sázavě. Dál po zelené opět zpevěný výjezd do Petrova a až dolů k Zahořanskému potoku. Za šera jsem dojel po modré do Zahořan a po silnici přes Okrouhlo, Libeň, Zlatníky a Písnici zpět do Libuše. Zpočátku příliš jednoduchý terén mě zlákal, abych si cestu protáhl, a nakonec jsem musel kousíček žluté terénem vynechat a dojížděl jsem na světlech. I tak to ale byla parádní odpolední vyjížďka plná tereních pasáží jak s kopce, tak nahoru.
Datum: 30.4. Průměrná rychlost: 16.6 km/h
Vzdálenost: 89.3 km Maximální rychlost: 54.7 km/h
Nastoupáno: 1989 m Čas v sedle: 5 h 22 min
Kolem středu Čech. Posledního dubna jsem se konečně přestěhoval, dopoledne odevzdal byt v Roztokách a odpoledne vyjel z Libuše sjezdem po zelené do Modřanské rokle, přes Cholupice na Točnou, po žluté přejel Šanci, trailem kolem plotu sjel do Břežanského údolí, po modré a naučné stezce jsem vyjel na Hradiště a kolem altánu po žluté jsem sjel zpět k zoo. Podruhé na Závist jsem vyjel po zelené a žluté a sjížděl jsem neudržovanou lesní cestou na žlutou kolem Lhoteckého potoka do Károvského údolí. Z Jarova na Károv jsem vyjel lesní cestou, napojil se na modrou a sjížděl po ní zpět k vlaku. Dál jsem se vydal Ohrobeckým údolím po červené, po které jsem přejel Homoli do Vraného nad Vltavou. Po žluté jsem dojel do Zvole, dále po cyklo 8100 do Libně a už jsem sjížděl po žluté přes Okrouhlo do Zahořanského údolí, kde jsem jen kousek popojel po modré, abych po zelené vyjel do Petrova. Objel jsem vrchol Ďábel, který je označován jako geometrický střed Čech, po žluté jsem se podíval na vyhlídku Třeštibok, po červené dojel na žst. Luka pod Medníkem a po modré přes Studené k Jílovému na Svatou Annu. Po místní půlené červené, dobře značené a zajímavé stezce jsem objel Jílové u Prahy přes přes Kabáty, Boží skálu, Chotouň a pokračoval po červené turistické přes Nechánice, Psáry, Horní Jirčany a Osnici až do Průhonic. Z prudkých výšlapů už mě extrémně bolela záda, a tak jsem zvolil jednodušší postup domů po žluté přes Kunratice. Brutální kopce a nedostatek času způsobil, že jsem neujel plánovaných 100 km a tím jsem nesplnil dubnovou výzvu Gran Fondo. Stoupání bylo ale dostatečné, a tak jsem naplnil alespoň plánované stoupání, celkově 7828 m za měsíc duben.
Datum: 25.3. Průměrná rychlost: 16.6 km/h
Vzdálenost: 150.2 km Maximální rychlost: 50 km/h
Nastoupáno: 2605 m Čas v sedle: 9 h 2 min
Pohoří Džbán. Brzy ráno jsem za ještě mrazivých podmínek vyjel z Roztok přes Řivnáč, Úholičky, Velké Přílepy, Svrkyni, Holi a sjezdem ke Kovárům, odkud jsem pokračoval po zelené do Libochoviček. Dále po žluté přes Dřetovice a po silnici přes Brandýsek jsem objel důl Teodor, polní cestou důl Ronna a po žluté jsem vyjel na Vinařickou horu. Je zde pěkný výhled na bývalý kamenolom, ale já jsem rychle pokračoval dále polními cestami, nebo spíš necestami, přes Saky do Kvíce, Přelíce a po polňačce kolem menhirů do Drnku. Kousek po modré, menší odbočka lesem dolů do Malíkovic, a zase nahoru na modrou, po které jsem přijel do Mšece. Do Srbče jsem sjel po žluté parádní sjezd a pokračoval až do Milého. Dal jsem si větší sváču a lesními cestami objel Pochvalov do Třeboce, odkud jsem pokračoval po červené přes Hředle, Krušovice, na Louštín, po zelené a žluté až do Lán, kde jsem si koupil k obědu dvě housky se sýrem a banán. Nabral jsem sílu a pokračoval přes Písky a Družec k potoku Loděnice, podél kterého jsem sjel k Mosteckému mlýnu. V lesích kolem Poteplí a Vysokého vrchu jsem si sjel dvakrát nahoru a dolů. Po modré jsem přes Malé Kyšice dojel do Nouzova, odkud jsem pokračoval pěkným sjezdem po žluté přes Suchý mlýn a ještě hezčím výjezdem až do Unhoště. Odtud už po asfaltové cyklostezce 201 až do Prahy, kde jsem si ještě v Řepích zajel kousek tratě ČP a zakončil na Smíchově. Velmi dlouhá a náročná vyjížďka se neobešla bez křečí ve stehnech, které jsem úspěšně rozchodil během několika minut a mohl jsem pokračovat naplno dál.
Datum: 5.3. Průměrná rychlost: 14.9 km/h
Vzdálenost: 62.8 km Maximální rychlost: 50 km/h
Nastoupáno: 1606 m Čas v sedle: 4 h 12 min
Posázaví. V sobotu, den předem jsem si převezl kolo do Modřan, projel jsem si tak Šárku, Řepy a Prokopák a taky jsem píchl zadní kolo. To jsem ale zjistil až ráno, takže nedělní vyjížďka k Sázavě začala měněním duše. Po cyklostezce A2 jsem projel kolem modřanského nádraží a vydal jsem se parádní stezkou podél Cholupického potoka. Ta mě dovedla k letišti Točná, které jsem objel a po zelené se přes Točnou dostal do Břežanského údolí. Odtud jsem po modré stoupal na Hradiště a po žluté sjel do Károvského údolí. Po červené jsem pokračoval přes Vrané až do Davle, vyšlápl jsem si kopec po cyklo 19 do Chlomku a po žluté přes Petrov a po zelené sjel na most přes Sázavu do Pikovic. Po zelené jsem pokračoval, brutálním výšlapem do sedla pod Medníkem a po naučné stezce jsem sjel na červenou k Sázavě, po které jsem pokračoval přes Kamenný přívoz, Prosečnici a opět parádní výšlap na Horní Požáry. Po modré jsem vyjel na Panskou skálu, nasvačil se a pokračoval po červené do Těptína. Po modré, žluté a opět modré jsem přes Kostelec u Křížků dojel do Horních Jirčan, kde jsem zjistil, že ráno vyměněná duše opět uchází. Rozhodl jsem se proto využít místní pumpy s luxusním kompresorem, který mi ovšem duši při dofukování roztrhl. Další lepené jsem neměl, náhradní duše píchlá z předešlého dne a moje vyjížďka byla tímto předčasně ukončena. Naštěstí jsem byl vysvobozen a odvezen autem domů. Potupný konec byl ale vykompenzován pěknými výšlapy a sjezdy, takže jsem byl spokojen.
Datum: 19.2. Průměrná rychlost: 16.3 km/h
Vzdálenost: 103.5 km Maximální rychlost: 50.8 km/h
Nastoupáno: 1591 m Čas v sedle: 6 h 20 min
Klíčava. Z Roztok jsem vyjel kolem vysílače přes Alšovu vyhlídku, odkud je pěkný prudký sjezd pod Kozí hřbety. Ty jsem podjel lesní cestou a po zelené dojel do Horoměřic. Po červené na sv. Juliánu, sjezd dál po červené ke Kopanině a kolem Tuchoměřic lesem až do Kněžívky. Po cyklostezkách jsem dojel přes Středokluky do Dobrovíze, kde jsem měnil píchlou duši a pokračoval po asfaltu přes Hostouň, Dolany a Velké Přítočno na cyklostezku 0017, po které jsem pokračoval kolem Kladna až do Kamenných Žehrovic. Tam už jsem po modré vjel opět do terénu, přejel D6 a po modré se polní cestou brodil sněhem do lesa u Lánské obory. Po cyklostezce 8185 jsem dorazil k oboře a po červené ji objel přes Čihadlo až ke hrázi Klíčavy. Vyjel jsem si ještě kopeček ke studánce, abych zjistil, že je zanešená a vyteklá. Takže bez vody, zmrzlý a hladový jsem se vyvalil na slunce, nechal uschnout ponožky a boty, najedl se a pokračoval odpočat lesním výšlapem křižujícím žlutou na cyklostezku KO 6. U hájovny Skalka jsem odbočil po červené k rozcestí u Jenčova, kde jsou v zahrádkářské kolonii studánky vydatné. Nabral jsem vodu a po červené pokračoval dál přes Kouty až na Muňavu. Dále po zelené na Roučmídu, po červené do Poteplí a po žluté asfaltových výšlapem do Nouzova a k Suchému Mlýnu. Do Unhoště jsem dojel po modré kolem Černého potoka, snědl jsem poslední zásoby, po cyklostezce KO 2 dojel do Pavlova a přes Hostouň, Dobrovíz a Kněževes po asfaltu do Kněžívky, odkud jsem se vracel v podstatě stejně přes Juliánu po červené, Horoměřice, po zelené tentokrát vrchem přes Kozí hřbety, Alšově vyhlídce jsem se vyhnul, ale vysílači ne. První letošní pořádná vyjížďka byla kvalitní, vrátil jsem se vysílen.

Mgr. Karel Fišer | Programování | Počítače | Kolo | Kontakt