| Přesné záznamy veškerých vyjížděk i další sportovní aktivity si vedu na portálu
Strava.com. Zde uvádím již jen ty nejzajímavější.
Další zábavná sezóna za mnou. K perfektnímu celopéru jsem pořídil na dojíždění do práce ještě cyklokrosku,
celkově jsem najezdil přes 8 000 km, nastoupal 150 km
a strávil tak v sedle 488 hodin. |
| Leden 2017 byl velmi mrazivý a bohatý na sníh. Ke konci už se udělalo tepleji, ale v terénu bylo velmi namrznuto,
tak jsem vyjel několikrát do práce na cyklokrosce a na bike jen kolem Horoměřic. Únor sice nebyl zpočátku o moc lepší,
šel jsem se alespoň klouzat do údolí Zákolanského potoka a posléze terénem do Lidic, ke konci už ale i led roztál
a já jsem se podíval na Křivoklátsko ke Klíčavě. Poslední víkend jsem ještě vyjel do Šárky, to už bylo úplně krásně,
nad 10 °C. Březen byl na počasí již shovívavější, a tak jsem hodně jezdil na kole do práce, a poštěstilo se i několik
pěkných vyjížděk kolem Prahy. Projel jsem si Posázaví, okolí Loděnice a pohoříčko Džbán. Také jsem se již tradičně podíval
na veletrh For Bikes. V dubnu jsem se spíš mírně připravoval na běžecký závod Dehtářská desítka
a stěhoval se do Libuše, takže jsem naběhal asi 30 km a jezdil spíš jen do práce. Přesto se mi poštěstilo několik zajímavých vyjížděk.
Zpočátku krátkých, ale sjezdově orientovaných, protože mě navštívil kamarád Zelí, pak kratší vyjížďky kolem Roztok, na rozloučenou,
a posledního dubna jsem se konečně vydal na jih Prahy a objel geometrický střed Čech delší vyjížďkou. Celkově to byl slabší
měsíc, což jsem si vynahradil hned začátkem května, kdy jsem se cestou z práce podíval přes Dobřichovice na Cukrák,
dotkl se Slapské nádrže a provedl průzkum v Modřanské rokli, kde jsou také pěkné sjezdy. Také jsme se s kolegy z práce
přihlásili do soutěže Do práce na kole, kde jde především o to, co nejčastěji
využít na cestě do a z práce vlastní sílu, tedy kolo nebo běh. To jsem splnil na 100%, tedy každý pracovní den jsem jel z i do práce
na kole. V květnu jsem ještě stihl vyjížďku v jižních Čechách a návštěvu Nového Města na Moravě, kde jsem jako fanoušek pozoroval
závody Světového poháru, i jako biker zajezdil na trailech i na závodní trati.
Červen byl ve znamení Loudání. V rámci tréninku jsem zajel z Prahy do Hradce zatím svou nejdelší
vyjížďku přes Českomoravskou vrchovinu s návštěvou obou jejích nejvyšších vrcholů a nočním přejezdem, a pak v samotném závodě využil všechny
své doposud nasbírané zkušenosti. Do konce června jsem si dal v podstatě odpočinek, na začátku července se podíval z doprovodného vozidla na závod
tisíc mil jakožto řidič a nabral inspiraci na příští rok. Jako rozjezd jsem si v červenci udělal okruh přes Ondřejovskou hvězdárnu, síla se mi vrátila,
a tak jsem byl připraven na MTB orientační závod hlídek na Zvůli. Na konci měsíce jsem si ještě objel během víkendu
Vrchařskou korunu pražskou. Začátkem srpna jsem navštívil Rychlebské stezky, poté jsme s kolegy z práce pochodili
na Slovensku v Roháčích. Ke konci srpna jsem si udělal pěkný celodenní výlet z Prahy na Moninec, kde jsem prohlédl a spružil sjezdovou trať,
a poslední víkend zajel rychlý XC závod na Landštejně. Září dalo také pár zajímavých akcí. Pojezd v bikeparku Klínovec, afterparty 1000 mil, kde se teda
spíš chlastalo než jezdilo na kole, týdenní akce Do práce na kole a pojezd v moravské metropoli, kde jsem poznal krásu Brněnské přehrady a Moravského
krasu z pohledu jedovnických singletrailů. V říjnu jsem podnikl několik vyjížděk v Praze a také jsem se podíval do Krkonoš a na Trutnovské traily,
po kterých jsem si dal kvůli naraženému prstu trochu pauzu. Listopad byl trochu odpočinkový, léčil jsem naražený prst z Trutnova, takže jen pár výjezdů do práce,
na sraz do Včelnice, dost zásadní vyjížďka do Brd kvůli kvalifikaci na Loudání, kde jsem si ještě přidal naražené
zápěstí a hlavně jsem se zůčastnil pár nočních výjezdů s Trail Guide, v čemž jsem pokračoval i v prosinci. Prosinec byl na vyjížďky bohatý,
začali jsme hned v Příbrazi na orienťáku, kvaldu na Loudání jsem řešil ještě jednou vyjížďkou v Praze a sadou menších
vyjížděk kombinovaných se zimním rally autem v Jizerkách, Krkonoších a na Vysočině. Rok 2017 jsem pak zakončil vyjížďkami na jihu po Vánocích a cyklokrosovým
ultramaratonem z Prahy do Jindřichova Hradce. V příštím roce si to dám všechno zpátky. |
| Datum: |
30. 12. |
Průměrná rychlost: |
21.6 km/h
|
| Vzdálenost: |
134.2 km |
Maximální rychlost: |
52.6 km/h |
| Nastoupáno: |
1890 m |
Čas v sedle: |
6 h 12 min |
| Z Prahy do Hradce na Silvestra. Abych si trochu okořenil oslavy příhodu Nového roku, vytáhnul jsem cyklokrosku a vyjel jsem zkontrolovat
stavy sněhu směrem na jih od Prahy. Nebylo ho moc, led jen místy, a tak jsem si zajel parádní ultramaraton. Především po cyklostezkách a vedlejších
silničkách na tvrdých hubených pláštích jsem zajel z Prahy do Jindřichova Hradce za celkový čas 6 hodin a 50 minut. Špatně jsem ale pošetřil síly,
protože kopec za Pluhovým Žďárem mě vážně rozsekal a do Hradce jsem sotva dojel. V příštím roce si to dám zpátky a snad pošetřím líp. |
| Datum: |
2. 12. |
Průměrná rychlost: |
16.3 km/h
|
| Vzdálenost: |
78 km |
Maximální rychlost: |
49.3 km/h |
| Nastoupáno: |
1118 m |
Čas v sedle: |
4 h 47 min |
| MTBO Po stopách Jacka Ferneta. Tradiční příbrazký orientační cyklozávod jsme absolvovali ve skupině s Jiroušem a Pístem. Počasí bylo krásné,
zasněžená, místy trochu přemrzlá krajina nebo spíše suché silnice. V terénu i trochu bláto. Umístěné kontroly nás zavedly netradičně až do
Jindřichova Hradce a širokého okolé Horní Pěny. Zvláštností byly letos kontrolované týmy, jestli se rozdělují, což bylo zajištěno pořadateli umístěnými
na většině kontrol. To ale na druhou stranu velmi usnadnilo dohledávky, a tak jsme z toho moc nadšeni nebyli. Do těla jsme si dali, vynechali jsme dvě
kontroly, ale do cíle dojeli velmi brzy, více než půl hodiny před limitem. Kačka s Míšou opět excelovali a skončily druhé. |
| Datum: |
16. 10. |
Průměrná rychlost: |
15.1 km/h
|
| Vzdálenost: |
73 km |
Maximální rychlost: |
56.9 km/h |
| Nastoupáno: |
2107 m |
Čas v sedle: |
4 h 50 min |
| Černá hora a Trutnov trails. Z Janské boudy jsem vyjel po žluté přes Zlatou vyhlídku nad Hoffmanovu boudu a po cyklo K19A až na vrchol Černé hory.
Původně jsem chtěl po žluté až nahoru, ale od Vendlovky je cesta příliš prudká a se schody. Dolů jsem sjel po červené, což je pěkně prudký kamenný chodník,
a kolem Malých Pardubických Bud jsem přejel k Soutěskovému vodopádu a kolem Černohorského potoka se pustil dál. Zprvu se dalo i trochu jet,
pak spíš jen snášet kolo, navíc místy vodou stékající se stráně. V nižší části už se cesta zase uklidní a já jsem si užil parádní horský terénní sjezd
až do Janských Lázní. Vyšlápl jsem si po zelené na Janskou horu a pokračoval po ní do Mladých Buků. Tam jsem si zajezdil na bobové dráze
a na kole pokračoval přes Trutnov na cyklostezku Trutnov Trails, která mě odvedla přes Lhotu pod stoupací trail. Ten jsem vyjel k rozcestí hlavních
trailů a jelikož světla ubývalo, vydal jsem se hned na červený Modřínový trail. Ten jsem si patřičně užil. Není to žádný vyhlacený flow,
ale je pěkně ostrý technický, po kamenech a kořenech vedený. Stoupací Panský trail jsem si vyjel ještě jednou a již s čelovkou a za chvíli úplně po tmě
jsem začal sjíždět černý trail Pod Jeskyňkou. Ten je vyloženě technicky náročný, místy velmi prudký. Byla tma, ten den jsem byl jistě poslední, kdo tudy
pojede, navíc trochu mokro, tak jsem nechtěl riskovat zranění, a tak jsem ani všechny pasáže nesjel. O strmou skalku, o kterou jsem se chtěl trochu opřít dlaní,
jsem si trochu narazil prostředníček, což ten den moc nevadilo, ale druhý den prst natekl a léčil jsem ho nejmíň měsíc. Zpět na Janskou boudu jsem vyjel
velmi rychle po silnici přes Trutnov a Svobodu nad Úpou, jen jsem si z Lázní vyjel lesem zelenou a žlutou. Parádní podhorský výlet, jen škoda toho prstu. |
| Datum: |
30. 9. |
Průměrná rychlost: |
16.5 km/h
|
| Vzdálenost: |
128.1 km |
Maximální rychlost: |
57.2 km/h |
| Nastoupáno: |
3817 m |
Čas v sedle: |
7 h 45 min |
| Singletrail Moravský kras. Po páteční vyjížďce kolem Brněnské přehrady jsem se v sobotu vydal na obhlídku dalšího trail centra, tektokrát
v Jedovnici v Moravském krasu. Dojel jsem tam samozřejmě na kole z Komína po zelené do Medlánek, po žluté přes Malou a Velkou Babu, po červené
přes Českou a Lelekovice a přes rozhlednu Babí lom do Vranova, odkud jsem sjel po žluté do Adamova. Po žluté jsem pokračoval k Máchovu pomníku,
ten jsem ale objel lesem a po červené dorazil do Rudic. Po zelené jsem si ještě projel Rudické propadání a už jsem byl na základně.
Několikrát jsem objel všechny traily, vyžehlené, spíše jednodušší. Zajímavý prvek přítomný všude byly dvojáky tvarem připomínající spíš lavici.
První ostřejší náběh a druhý naopak velmi pozvolný dojezd. Některé tak akorát, aby se daly skákat přes, některé šlo propružit nebo také s trochou
snahy a vyšší rychlosti skočit přes. To mě bavilo. Jinak jednoduchost vhodná pro děti. Po posilnění na základně jsem si ještě objel dva obtížnější
traily a vyrazil po žluté do Křtin. Tam je pěkný zámek. Nebyl čas, tak jsem hned pokračoval po modré Pod Vysokou a po zelené do Ochozu u Brna.
Tam jsem se trochu motal, chvíli po silnici, chvíli po cyklostezce, nabral vodu ve studánce Stanislava Lolka a pokračoval po zelené, žluté a modré
přes zříceninu Obřany do Těsnohlídkova údolí. Luxusní technický sjezd, až se dech tají. Kolem Svitavy jsem dojel až do centra Brna a kolem Svratky
zase dojel až do Komína. Parádní XC vyjížďka s ochutnávkou luxusní přírody Moravského krasu a rozptýlením na místních trailech. |
| Datum: |
17. 9. |
Průměrná rychlost: |
17.2 km/h
|
| Vzdálenost: |
41 km |
Maximální rychlost: |
52.9 km/h |
| Nastoupáno: |
806 m |
Čas v sedle: |
2 h 23 min |
| Afterparty 1000 mil. To byla především pořádná pařba. Sobotní hromadnou vyjížďku jsem bohužel prospal, a tak jsem se hecnul alespoň na tu nedělní.
Oproti všem ostatním, kteří si užili tu sobotní a na nedělní naopak nejel nikdo. Tedy až na mě a Sváťu Dočkala, kterého jsem se nakonec dočkal.
Takže jsme vyrazili na okruh kolem Břehyňského rybníka Máchovým krajem, který nám nachystal sám Honza Kopka. Pěkná teréní vyjížďka s návštěvou
několika zajímavých skalních útvarů a bývalého ruského vojenského letiště. Rozumný detox. |
| Datum: |
10. 9. |
Průměrná rychlost: |
23.5 km/h
|
| Vzdálenost: |
84.8 km |
Maximální rychlost: |
58 km/h |
| Nastoupáno: |
4610 m |
Čas v sedle: |
3 h 36 min |
| Klínovec bike park. Na Klínovci je pěkná lanovka a taky pěkné traily. S Petrom a Danou jsme si tam vyrazili pojezdit. Desetkrát nahoru lanovkou
a na kole jen dolů. Poprvé modrou trasu Azur, ta je spíš pro děti. Pak červenou Rubín, ta už je zajímavější, vyžehlená plná pěkných zatáček a vln
až oblých hupů. Potřetí jsme sjeli černou, která ale není dokončena a za čas se po krátkém přejezdu napojuje opět na Rubín. Pak víceméně furt Rubín
nebo kus černé. Na DH trať jsme se ani neodvážili, už proto, že dost pršelo a bylo blátivo. To by její sjízdnost pro nás ještě zhoršilo, tak třeba příště.
Naposledy jsem si sjel celý Rubín vkuse, co nejrychleji a taky mi to dalo dost zabrat. Pěkný pojezd, ale všechny traily jsou zde hladké,
o kámen člověk nezavadí. |
| Datum: |
26. 8. |
Průměrná rychlost: |
24.2 km/h
|
| Vzdálenost: |
57 km |
Maximální rychlost: |
55 km/h |
| Nastoupáno: |
1411 m |
Čas v sedle: |
2 h 21 min |
| MTB závod Cyklocamp Landštejn. Na startu dlouhé trati se postavilo 86 borců různého věku a pohlaví. Žen bylo sice o poznání méně,
o to více jim to ale na kole sluší. Výstřel ze startovní pistole rozhýbal úvodní peloton, kterého jsem byl součástí, po panelce a asfaltu
skrze Staré Město pod Landštejnem, víceméně mírně skopce. Celý balík se tedy začal trhat až v první zatáčce do terénu. Polní cesta vedla ještě
kousek dolů, takže to byl boj o místa doslova na lokty, když se ale začal zvedat kopec, boj utichl a všichni pečlivě našlapovali, aby alespoň
své pozice udrželi. Kopec se ještě víc vzpřímil, tentokrát nás ale podepíral asfalt. To již někteří borci byli daleko, abych je mohl zahlédnout,
někteří ale také postupně odpadávali. S několika závodníky jsme se pěkně drželi, předjížděli, chvílemi v terénu, chvílemi po rovné šotolině
si navzájem rozráželi vzduch. První momenty jízdy naplno už jsem měl zasebou, pěkně rozehřátý hledal svoje tempo, které bylo o něco pomalejší,
než závodníci, se kterými jsem aktuálně sdílel pozice. V trávě a kořenitém terénu ani skopce ani dokopce, mi často ujeli, abych je zase
skopce dojel. To už jsme dojeli kolem Lesního rybníka do Kláštera II, odkud jsme jeli dlouho po silnici, cyklo 32 až k bunkrům.
Za ostatními jsem se spíše svezl, byl jsem rád, že vůbec stačím. Na kopci u bunkrů byla občerstvovací stanice, ale protože jsem jel v pelotonu spíše
ke konci, rozhodl jsem se nezdržovat u přeplněné občerstvovačky a využít získaného náskoku k vybojování lepší pozice do sjezdu. Po modré
jsme jeli celý sjezd až do Pomezí, což byl v podstatě jediný výživný terénní sjezd celé tratě. Napálil jsem ho solidně. Dva závodníky z naší skupiny
jsem v něm předjel a celou další skupinu dojel. Zbytečně. Spadl mi řetěz a zasekl se vpředu i vzadu. Ve spěchu jsem jel na nejtěžší převod.
To byla chyba. Nahodit ho trvalo jen chvilku, ale za tu mě zpět předjela celá skupina z asfaltky a dojela i další. Nedá se nic dělat. Čekalo mě velké
stoupání. Už trochu zklidněn se opět snažím dojet svou ztracenou pozici. Po modré pod Landštejn, kousek po žluté a hurá opět do terénu, tentokrát
na největší lesní stoupák. Mnoho závodníků zde preventivně nebo až v kopci slejzá, já s dvojtácem a totálním vysílením šlapu až na vrchol. Několik
závodníků jsem předjel, brzy jsou ale zpět. Důležité je, že už jsem se rozjel, uklidnil a můžu se připravovat do druhého kola. To první ještě ale
zdaleka nekončí. Po červené do Vitíněvsi, po zelené k Pstruhovci a lesními cestami, které jsou často luxusně upravené do široké prašné silnice s koryty,
pelášíme kolem vodní nádrže Landštejn na panelku, která vede skopce do cíle. Tedy do cíle prvního kola. Nás čeká ještě jednou totéž. Úvodní průjezd
Starým Městem je o něco klidnější, jedem ve třech, občas tahám na větru, který skoro nevane. Doslova sežeru čokoládovou tyčku s karamelem, po hodině
jízdy už dostávám hlad. Do terénní zatáčky vjíždím první, vím, jaký mě čeká kopec, spíše udržuji tempo. Na asfalt jedeme zase spolu, tentokrát jedu
dobrotínskou stojku spíše opatrněji, minule mi pak v terénu docházel dech. Vyplatilo se. Na vrcholu trochu zaberu a do terénu opět první, trochu jim ujedu.
Ne na dlouho, ale samotnému se mi jede alespoň psychicky o něco lépe. Silnici z Kláštera ale musím také odmakat sám, což už není tak příjemné.
Na občerstvovačce beru za jízdy do jedné ruky melou i vodu, rychle to zpráskám a do sjezdu už mám volné obě ruce. Je horko, zbytek vody leju do helmy.
Sjezd po modré do Pomezí trochu krotím, přesto někoho dojíždím. Už jsem ale unaven a nechci řešit defekt. Ozývá se první křeč do levého stehna.
Výjezd pod Landštejn tedy jedu na hraně křečí a nedaří se mi zavěsit. Asfaltový kus musím zase šlapat sám. Stojku v lese, kde se slejzá ale ještě dám,
spolu s dalším borcem. Ostatní slezou, snaží se běžet, ale nejde to. Jsou také unaveni. Kolem Kamenného vrchu a Vitíněvse se různě předjíždíme,
občas se ozve křeč, občas se dá přidat, musím ještě dost vydržet, tak to moc nehrotím. U Pstruhovce už mám vidinu cíle jasnou, a tak trochu přidám.
Nikoho už nedojedu, ale držím pozici a snažím se získat včas náskok, kdyby křeče zesílily. K přehradě dupu, co to dá, poslední menší kopeček se krotím,
do cílového sjezdíku po panelce to už pořádně rozvalím, to už dojedu, i kdybych nemoh. Ale můžu, a tak dojíždím na celkovém 31. místě,
v kategorii M2 10. z 20. Velmi rychlý závod, bez odpočinku, na krev, na hraně, dokončuji s pokorou a křečí ve stehně. Letos jezdím oproti minulým rokům
hodně, ale ani tak nejsem trénovaným borcům z věhlasných jihočeských stájí větší hrozbou. |
| Datum: |
20. 8. |
Průměrná rychlost: |
16.8 km/h
|
| Vzdálenost: |
180.2 km |
Maximální rychlost: |
58.7 km/h |
| Nastoupáno: |
4393 m |
Čas v sedle: |
10 h 43 min |
| Moninec. Brzy ráno jsem vyjel z Prahy po cyklostezkách přes Písnici, Dolní Břežany, Okrouhlo, po žluté do Davle, přes kopec Chlomek k Sázavě,
z Pikovic po žluté dokopce a po modré do Štěchovic. Rychlý začátek vystřídaly kopce a já jsem pokračoval po červené okolo Chlumu Pod Homoli,
po modré přes Třebenice, po přehradě Slapy, Rabyni, Vysoký Újezd, Radějovice až k Neveklovu, který jsem objel lesem, najedl se ostružin
a pokračoval dál na jih přes Štětkovice, Kosovu Horu a po červené přes Jesenici, Boudy, až na Javorovou skálu nad Monincem.
Vyfotil jsem se se starou Poštovnou, co bývala na Sněžce, sešoupal sjezdovou trať pod lanovou, občerstvil se a pokračoval dál přes Jetřichovice.
Po žluté jsem projel Prčice do Heřmaniček, po modré do Smilkova a po zelené do Votic. Dále po červené pod Šiškovku a po modré do Olbramovic.
Odtud kousek po naučné stezce a po zelené přes Maršovice do Neveklova na večeři. Z Neveklova jsem po červené objel Neštětickou horu a po zelené
z Neštětic přes Černíkovice, a po modré dojel do Netvořic. Následovala zelená přes Kamenný Přívoz do Žampachu a žlutá a modrá nahoru přes Svatou Annu
do Jílového. Tam jsem ještě vyměnil píchlou duši a už jen po zelené přes Spáleniště a po silnici přes Libeř, Zlatníky a Písnici dojel do Prahy.
Velmi dlouhá, výškově dosti náročná, celodenní vyjížďka se pěkně vydařila. |
| Datum: |
5. a 6. 8. |
Průměrná rychlost: |
13 km/h
|
| Vzdálenost: |
123.2 km |
Maximální rychlost: |
50 km/h |
| Nastoupáno: |
3589 m |
Čas v sedle: |
9 h 28 min |
| Rychlebské stezky. V pátek po práci jsme vyjeli s Petrom, kolegou z práce, autem s koly v kufru z Prahy. V pátek jsme již nic nepojezdili,
byli jsme rádi, že jsme stihli za světla rozložit stan a najíst se. V sobotu v půl desáté už jsme dupali stoupacím trailem Dr. Wiessner
nahoru k Superflow. Tím jsme také sjeli až dolů. Jen pátá část Superflow byla zavřena kvůli těžbě, a tak jsme ji museli objet po asfaltu.
Druhý okruh jsem Peťovi cestou nahoru trochu ujel a zajel osobní rekord na Walesu, už ze základny dokonce bez odpočinku a šlápnutí nohou na zem.
Zkrátka parádně čistě. Sešli jsme se nad Superflow, ten jsme ale tentokrát nesjeli, nýbrž jsme se pustili na Velrybu. Několikrát jsme si projeli
nový krátký trail poskládaný z obřích kamenů Obelix a vrátili se až nad Tajemný, který jsme si celý parádně užili. Mramorových jsme sjeli ještě níže
a finální Sjezdy nás odvedli zpět na základnu. Sbalili jsme nějaké jídlo a zajeli na kole do lomu Rampa, kde jsme se vykoupali a pojedli.
Petrovi už se nahoru nechtělo, tak jsem si vyjel Dr. Wiessnerem s osobním rekordem na Velrybu také s osobním rekordem, Wales, na kterém jsem se tentokrát
trochu rozšleh pádem přes řidla a Superflow, na kterém jsem si také zajel osobáček na úseku 2. A protože jsem si ještě chtěl spravit náladu z toho pádu
na Walesu a ještě nebylo tak pozdě, vyjel jsem na poslední sobotní kolo až nahoru, na zem jsem si sice trochu šlápl, odpočinul na vyhlídce,
ale alespoň byl Wales bez pádu. Připojil jsem se ke skupince bikerů, abych se sám nebál a valili jsme to dolů Superflow takovým způsobem,
že jsem zajel osobák na jedničce a čtyřce. V neděli už jsem to pojal volně. Vyjeli jsme si v klidu jen nad Superflow, zajel jsem osobák na čtyřce,
jinak na pohodu. Dali jsme oběd a vydali se ještě naposledy nahoru. Objeli jsme dvakrát Velrybu a s osobním rekordem jsme sjeli přes zkrácený Tajemný,
Mramorový i Sjezdy. Parádní víkendová výprava, zábavné traily, ostré výjezdy i pěkné koupání. Ideální letní víkend. |
| Datum: |
28. - 30. 7. |
Průměrná rychlost: |
17.7 km/h
|
| Vzdálenost: |
456.9 km |
Maximální rychlost: |
65.2 km/h |
| Nastoupáno: |
8218 m |
Čas v sedle: |
25 h 48 min |
| Vrchařská koruna pražská je projekt, při kterém účastníci mají za úkol objet na kole za sezónu
dvacet vytyčených vrcholů kolem Prahy. Zda to pojmou jako nonstop závod či jednotlivé vyjížďky je na nich. Já jsem to pojal jako víkendový
ultramaraton se spaním venku. Vyjel jsem z Prahy po práci na Vítkov a Pražský Hrad a přes Stromovku k Vltavě, kolem které jsem po červené dojel
přes Kralupy nad Vltavou až do Mlčechvost a dále až na Říp. Ten jsem si vytlačil z té příkřejší strany, na vrcholu vyfotil a jal jsem se jej sjíždět.
Už se stmívalo, a tak jsem mírně chvátal. Hned pod vrcholem jsem uklouzl a vyválel se na štěrku, zbytek sjezdu byl naštěstí bez újmy. Sjel jsem po žluté
až do Vražkova, odkud jsem již na svělech pokračoval po silnici ke Mšeným lázním, kde jsem zakempoval v lese. Spacák a alumatku jsem tentokrát vezl
přímo v batohu na zádech, a tak se tam již nevešlo příliš dalších věcí. Vodu jsem tedy řešil častěji a vozil pouze v bidonu, jídlo řešil hlavně
Manou, nebo nákupem ihned ke konzumaci či v restauraci. Ráno jsem vyjel za svítání, v Hříškově koupil rohlíky k snídani
a vydal se přes Kroučovou na Džbán, což byl další vrchol koruny. Po červené jsem dojel přes Krušovice na Louštín, po zelené a modré kolem Loděnických
rybníků a po silnici dojel přes Hradečno a Smečno do Třebichovic. Na Vinařickou horu vytlačil po žluté a po naučné stezce, dolů už po polní cestě
a následně po silnici přes Kladno, po modré přes Kožovu horu a přes Velkou Dobrou na rozhlednu Veselov. Po žluté do Malých Kyšic, po silnici
do Libečova a po zelené na rozhlednu u Lhotky u Berouna. Tam jsem se trochu ztratil v lese, a když jsem se našel, sjížděl jsem po modré do Berouna,
přejel jsem Berounku a po cyklo 0052 vyjel na dolní rozcestí pod Dědem. Pokračoval jsem po červené a cyklo k Novému Jáchymovu a po modré vyšlápl na
Krušnou horu. Kolem Hořovic po silnici jsem dojel do Brd, kde jsem z Jinců vyjel po zelené a modré až na vrchol Písek (691 m n. m.) a
Studený vrch (660 m n. m.), kde jsem byl již dostatečně vyčerpán, abych sjel opět dolů a přes Svinaře po silnici dojel do Řevnic, kde jsem se
posilnil vydatnou večeří a už dojel jen do Všenor na dětské hřiště bivakovat. V sobotu ujeto 200 km. To se to spalo. Ráno opět brzké vstávání,
výšlap na Cukrák, sjezd po modré do Měchenic, snídaně u Vietnamců v Davli, kolem Sázavy po červené do Pikovic, přes Třebsín, po žluté kolem
Smetanovy studánky a na vyhlídku Máj (448), přes Vysoký Újezd, po zelené přes Jablonnou a po modré až na Živohošťský most, pod kterým jsem
se po dvou dnech pocení parádně vykoupal. Na levém břehu jsem si udělal jen silniční smyčku s odbočnou na Besednou (496), a zpět na pravý břeh
a po silnici 114 přes Neveklov, kde jsem si dal super oběd, až do Neštětic, kde jsem si udělal odbočku po žluté na Neštětickou horu (534).
Odtud jsem sjel zelenou až do Týnce nad Sázavou a po modré vyšlápl až na Panskou skálu. Po zelené do Čakovic, po silnici do Babic a po modré
přes rozhlednu dojel do Ládví. Po červené a po silnici jsem pokračoval přes Senohraby, po zelené a modré do Ondřejova a po žluté přes vrchol
Pecný (545), kde se nachází velká hvězdárna Akademie věd ČR. Dále jsem sjížděl po červené přes Černé Voděrady a po žluté do Konojed, Nučice,
Oleška a Dobré Pole na poslední vrchol s Lipanskou mohylou. Cestou do Prahy mě pak zastihla brutální bouře, vítr, popadané stromy, silný déšť,
že jsem se i trochu ztratil, a tak jsem do Říčan dojel po hlavní, a pak už jen po vedlejších silnicích dojel domů. Celkem náročný výšlap,
krásné, ikdyž dost horké, počasí a krása Středních Čech. To byla moje první vrchařská koruna. |
| Datum: |
15. 7. |
Průměrná rychlost: |
17 km/h
|
| Vzdálenost: |
86.2 km |
Maximální rychlost: |
60.1 km/h |
| Nastoupáno: |
1924 m |
Čas v sedle: |
5 h 4 min |
| MTBO Zvůle. S Petrem Písařem jsme se vydali na orientační závod hlídek. V dalších hlídkách jeli Jirouš s Kačkou a Jurášem ve vozíku,
a Zelí se Sašou, kteří s námi i startovali ze Zvůle přes Valtínov k první kontrole. Záhy jsme jim ale s Pístem pláchli a pokračovali
zpět do Valtínova, přes Horní Radíkov, Český Rudolec, po cyklo 1004 a Grasselově stezce k Schillerovým kamenům, 1006, opět Grázl, opět 1006,
přes Cizkrajov a silnice do Mutné, kde jsme odbočili po zelené přes Monserat až do Slavonic. Po cyklostezkách přes Maříž, kolem Trojmezí,
Stříbrný vrch u Dobrotína a malou oklikou po žluté na Landštejn. Zatím paráda, ztratili jsme se mírně pouze na první kontrole, jinak
valíme, co to dá a přesně sledujeme naplánovanou trasu. Kontroly se také hledají snadno. Čas ale dochází, síly taky a my chvátáme
na občerstovačku, kterou musíme stihnout do čtyř. Špatná orientace v lese, vrchol Studnice, za kterým se povinná kontrola nachází,
nechtíc objíždíme a objevujeme se mezi ostatními závodníky čtyři minuty před čtvrtou. Trochu zahnat hlad, pokecat s ostatními,
odpočinout, proběhnout se na chůdách, což byla povinná disciplína, a mastíme na poslední kontrolu, kterou zvládneme. Terezín
objedem po cyklostezce a už sjíždíme na Zvůli. Do termínu v cíli máme času dost, bodů málo, tak ani moc nechvátáme. Výsledek nakonec
docela pěkný, 6. místo ze 14 chlapů, celkově 9. ze 30 závodních hlídek na dlouhé trati. |
| Datum: |
5. 7. |
Průměrná rychlost: |
19.6 km/h
|
| Vzdálenost: |
109.6 km |
Maximální rychlost: |
63.7 km/h |
| Nastoupáno: |
1924 m |
Čas v sedle: |
5 h 35 min |
| Ondřejov. Z Prahy jsem vyjel přes Kunratický les, kolem Hostivařské přehrady, kde jsem si zajel několik koleček na trase bikové části
terénního hostivařského triatlonu, ovšem jak jsem následně zjistil, obráceně. Pokračoval jsem kolem Pitkovického potoka přes Benice až do
Říčan, po červené přes Babice, Škvorec a zpět kolem rybníka Pařez. Voděradské bučiny jsem projel po žluté, po červené přes Ondřejov, po žluté
do Mirošovic, po modré přes Dolní Lomnice do Velkých Popovic, po žluté přes Radimovice a Radějovice, lesem do Horních Jirčan a po červené do Psár.
Odtud už jen žlutá a cyklostezka 8100 přes Zlatníky do Písnice a domů. |
| Datum: |
7. - 14. 6. |
Průměrná rychlost: |
13.49 km/h
|
| Vzdálenost: |
1165.7 km |
Maximální rychlost: |
64 km/h |
| Nastoupáno: |
26028 m |
Čas v sedle: |
86 h 24 min |
| Loudání českou krajinou. Týdenní nonstop závod na kole po České Republice.
Start i cíl ve Slaném, cestou jsme se podívali do pohoří Džbán, přejeli jsme Brdy, Středočeskou pahorkatinu, Vysočinu,
navštívili jsme Národní park Podyjí, užili si výživné údolí řek Jevišovka, Rokytná, Oslava a Bobrůvka, projeli Žďárské vrchy,
Toulovcovy maštale, a závěrem jsme projeli Středolabskou tabuli, což byl oproti zbytku závodu velmi rovinatý terén.
Celý závod pro mě byl otázkou vyrovnaného výkonu, jel jsem na co nejlepší výsledek, ale za rozumnou cenu, jak finanční, tak zdravotní.
Detaily celého závodu jsou na zvláštní stránce. |
| Datum: |
2.6. |
Průměrná rychlost: |
15.8 km/h
|
| Vzdálenost: |
310.1 km |
Maximální rychlost: |
50.8 km/h |
| Nastoupáno: |
6530 m |
Čas v sedle: |
19 h 37 min |
| Vysočina a Žďárské vrchy. Jako trénink a test vybavení na Loudání 2017 jsem zvolil dlouhou
vyjížďku přes na kopce bohatou Vysočinu a sousedící vrchy kolem Žďáru nad Sázavou s nočním přejezdem. A proto, že letos jsme s kamarády
vynechali Summersemmester ending s vyjížďkou z Prahy do Hradce, start a cíl byl také jasný. Z Prahy jsem vyjel odpoledne po práci
z Opatova po Greenway do Průhonic, po červené k Horním Jirčanům, po žluté do Velkých Popovic, po modré přes Mirošovice,
po červené přes Chocerady, po žluté přes Bělokozly, po modré přes Český Šternberk a po červené do Kácova. Zde už se začlo pomalu stmívat,
ale já jsem jel dál.
Vyjel jsem po modré, u studánky V údolí jsem doplnil zásobu vody, umíchal Manu,
nasadil světla a pokračoval dál do Zbraslavic. Dál mě vedla žlutá do Leštiny u Světlé, modrá přes Habry, zelená přes
Petrovice u Uhelné Příbramě a modrá do Chotěboře. Ve dvě ráno opět došla voda. Nevadí, v Chotěboři je otevřen nonstop,
a vedle něj dokonce i turecké bistro. Voda doplněna, žaludek uspokojen kebabem a jede se dál. Po červené jsem vjel do údolí Doubravy,
které se postupně začalo zaplňovat kameny a skalami. Tlačení kola postupně přešlo v nošení a já jsem se rozhodl vynést jej po
zelené ven z údolí a dojet do Bílku raději lesem. Turistika v tretrách s kolem na zádech mi nepřišla ve tři ráno jako nejlepší zábava.
To jsem ještě nevěděl, jak bude vypadat trasa Loudání,
a že si takovou kratochvíli do týdne zopakuji ještě mnohokrát.
Z Bílku jsem pokračoval po červené přes Krucemburk do Hamrů a po modré přes Herálec na Devět skal (836 m n.m), nejvyšší vrchol Žďárských vrchů.
To už byl jasný den, půl hodiny spaní při východu Slunce za mnou a ještě dlouhá cesta předemnou. Zde jsem si také všiml,
že mi prasknul šroub jistící ložisko zadní stavby. Závada nešla snadno odstranit a shledal jsem ji méně podstatnou, a tak jsem pokračoval
po červené přes Žákovu horu (810), Tisůvku (800), přes Škrdlovice, po žluté přes Račín a Velké Losenice a po červené do Přibyslavi,
kde jsem si koupil mnoho jídla a pití k obědu a svačině. Mocně jsem doplnil síly a vyrazil na Vysočinu. Zelená mě vedla do Polné,
modrá do Jihlavy, zelená dále. Značně zmožen únavou jsem ztrácel koncentraci potřebnou k orientaci v terénu a sledování značení.
Dalších 20 minut spánku po 247 kilometrech a 21 hodinách na cestě byla nevyhnutelná. To člověka krásně osvěží a může zase dupat.
Po modré jsem přejel Špičák (734), projel Třešť a pokračoval přes hrad Roštejn, kolem Malého pařezitého rybníka a po zelené na Javořici (837),
nejvyšší vrchol Vysočiny a celé Českomoravské vrchoviny. Na vyhlídce Za Vrškem (736) mě opět zklamal orientační smysl a po sjezdu do Horního
Bolíkova jsem boj s únavou a terénem vzdal a urychleně se přesunul po silnici přes Studenou a Strmilov k rybníku Holub, kde jsem ještě na
závěrečnou etapu do terénu vjel. Po žluté jsem projel Matějovec a Rodvínov a zdárně dojel do Jindřiše, kde mě čekal zasloužený odpočinek a
občerstvení. Za celkových 26 hodin a 36 minut jsem nenaspal ani hodinu a zajel svou rekordní vyjížďku jak do vzdálenosti, tak do nastoupaných
(kilo)metrů. Technika, až na prasklý šroub, vydržela parádně. Vypůjčené světlo na helmu s externím zdrojem do batohu se osvědčilo,
s nosičem se jede docela dobře, ačkoli na nošení kola v ruce by bylo lepší bagáž přemístit na záda. |
| Datum: |
13.5. |
Průměrná rychlost: |
19.4 km/h
|
| Vzdálenost: |
96.2 km |
Maximální rychlost: |
59 km/h |
| Nastoupáno: |
1750 m |
Čas v sedle: |
4 h 57 min |
| Grázlova stezka s ďáblovou prdelí. Z Jindřichova Hradce jsem vyjel přes Otín po zelené, přes Hospříz a Srní vrch po žluté
ke Kačležskému rybníku, lesem přes Dobrou vodu, kolem Senotína, přes Blata a Jelení vrch na Landštejn. Přes Staré Město jsem
jel po červené až k Pfaffenschlagu, kde se u Spáleného rybníka nachází archeologické naleziště středověké vesnice vypálené
za husitských válek. Po zelené jsem se dostal na Graselovu stezku, kterou jsem projel kolem Graselovy sluje, Schillerových kamenů,
přes Český Rudolec a Radíkov do Horního Radíkova, kde jsem přesedlal na NS na Ďáblovu prdel, po které jsem vyšlápl na Havlovu horu
k rozhledně U Jakuba, kde je také pěkné dětské hřiště v lesoparku. Po naučné stezce jsem dojel až ke skále, která opravdu připomíná
obrovskou prdel. Nedaleko jsem se napojil na zelenou a přes Valtínov, Suchdol a Leštinu jsem dojel až ke Komorníku, kde jsem se na chatě
občerstvil. Zanedlouho jsem pokračoval přes Budkov na červenou, po které jsem dojel přes Malý Ratmírov a Jindřišským údolím až do Jindřiše,
kde jsem se opět občerstvil na chatě a po cyklostezce 1113 už dojel do Hradce. Místy deštivo, přesto krásná vyjížďka jižními Čechy. |
| Datum: |
6.5. |
Průměrná rychlost: |
16.7 km/h
|
| Vzdálenost: |
108.5 km |
Maximální rychlost: |
65.2 km/h |
| Nastoupáno: |
2531 m |
Čas v sedle: |
6 h 29 min |
| Slapy. Z nového bydliště v Libuši jsem vyjel po cyklo A42 do Hodkovic, po 8100 přes Zlatníky do Libně a po 19A
přes Libeř do Jílového. Tam jsem plynule navázal na zelenou turistickou, po které jsem jel přes Boží skálu,
Kabáty, Žampach, Kamenný Přívoz, Netvořice, až do Jablonné, kde jsem odbočil na žlutou přes Nahoruby až k Psaným skalám.
Malá svačinka a začal jsem se vracet přes Poličany a po zelené přes Živohošť, Homoli, až k Živohošťskému mostu.
Zpět na rozcestí u Jablonné jsem dojel po modré přes Nebřich a pokračoval jsem po načaté zelené kolem Měřína,
kde se stezka krásně dostává až na strmý břeh nad Vltavou. Zelenou jsem projel vlastně celou až do Rabyně,
po modré pak do Vysokého Újezdu, a protože již docházel vyhrazený čas na odpolední vyjížďku zkrátil jsem si
cestu do Teletína po asfaltu. Žlutou jsem ale nevynechal úplně a pokračoval po ní do Třebsína kolem Smetanovy
studánky, kde jsem nabral vodu. Po zelené a cyklo 8201 jsem vyjel na Medník, což je jednoduchý zpevněný výjezd,
a po samotné zelené nejluxusnější XC sjezd z Medníku k Sázavě. Dál po zelené opět zpevěný výjezd do Petrova
a až dolů k Zahořanskému potoku. Za šera jsem dojel po modré do Zahořan a po silnici přes Okrouhlo, Libeň, Zlatníky
a Písnici zpět do Libuše. Zpočátku příliš jednoduchý terén mě zlákal, abych si cestu protáhl, a nakonec jsem musel
kousíček žluté terénem vynechat a dojížděl jsem na světlech. I tak to ale byla parádní odpolední vyjížďka plná
tereních pasáží jak s kopce, tak nahoru. |
| Datum: |
30.4. |
Průměrná rychlost: |
16.6 km/h
|
| Vzdálenost: |
89.3 km |
Maximální rychlost: |
54.7 km/h |
| Nastoupáno: |
1989 m |
Čas v sedle: |
5 h 22 min |
| Kolem středu Čech. Posledního dubna jsem se konečně přestěhoval, dopoledne odevzdal byt v Roztokách a odpoledne
vyjel z Libuše sjezdem po zelené do Modřanské rokle, přes Cholupice na Točnou, po žluté přejel Šanci, trailem
kolem plotu sjel do Břežanského údolí, po modré a naučné stezce jsem vyjel na Hradiště a kolem altánu po žluté
jsem sjel zpět k zoo. Podruhé na Závist jsem vyjel po zelené a žluté a sjížděl jsem neudržovanou lesní cestou
na žlutou kolem Lhoteckého potoka do Károvského údolí. Z Jarova na Károv jsem vyjel lesní cestou, napojil se
na modrou a sjížděl po ní zpět k vlaku. Dál jsem se vydal Ohrobeckým údolím po červené, po které jsem přejel Homoli
do Vraného nad Vltavou. Po žluté jsem dojel do Zvole, dále po cyklo 8100 do Libně a už jsem sjížděl po žluté
přes Okrouhlo do Zahořanského údolí, kde jsem jen kousek popojel po modré, abych po zelené vyjel do Petrova.
Objel jsem vrchol Ďábel, který je označován jako geometrický střed Čech, po žluté jsem se podíval na vyhlídku Třeštibok,
po červené dojel na žst. Luka pod Medníkem a po modré přes Studené k Jílovému na Svatou Annu. Po místní půlené červené,
dobře značené a zajímavé stezce jsem objel Jílové u Prahy přes přes Kabáty, Boží skálu, Chotouň a pokračoval po
červené turistické přes Nechánice, Psáry, Horní Jirčany a Osnici až do Průhonic. Z prudkých výšlapů už mě extrémně
bolela záda, a tak jsem zvolil jednodušší postup domů po žluté přes Kunratice. Brutální kopce a nedostatek času způsobil,
že jsem neujel plánovaných 100 km a tím jsem nesplnil dubnovou výzvu Gran Fondo. Stoupání bylo ale dostatečné, a tak jsem
naplnil alespoň plánované stoupání, celkově 7828 m za měsíc duben. |
| Datum: |
25.3. |
Průměrná rychlost: |
16.6 km/h
|
| Vzdálenost: |
150.2 km |
Maximální rychlost: |
50 km/h |
| Nastoupáno: |
2605 m |
Čas v sedle: |
9 h 2 min |
| Pohoří Džbán. Brzy ráno jsem za ještě mrazivých podmínek vyjel z Roztok přes Řivnáč,
Úholičky, Velké Přílepy, Svrkyni, Holi a sjezdem ke Kovárům, odkud jsem pokračoval po zelené do Libochoviček.
Dále po žluté přes Dřetovice a po silnici přes Brandýsek jsem objel důl Teodor, polní cestou důl Ronna
a po žluté jsem vyjel na Vinařickou horu. Je zde pěkný výhled na bývalý kamenolom, ale já jsem rychle pokračoval
dále polními cestami, nebo spíš necestami, přes Saky do Kvíce, Přelíce a po polňačce kolem menhirů do Drnku.
Kousek po modré, menší odbočka lesem dolů do Malíkovic, a zase nahoru na modrou, po které jsem přijel do Mšece.
Do Srbče jsem sjel po žluté parádní sjezd a pokračoval až do Milého. Dal jsem si větší sváču a lesními cestami
objel Pochvalov do Třeboce, odkud jsem pokračoval po červené přes Hředle, Krušovice, na Louštín,
po zelené a žluté až do Lán, kde jsem si koupil k obědu dvě housky se sýrem a banán. Nabral jsem sílu
a pokračoval přes Písky a Družec k potoku Loděnice, podél kterého jsem sjel k Mosteckému mlýnu.
V lesích kolem Poteplí a Vysokého vrchu jsem si sjel dvakrát nahoru a dolů. Po modré jsem přes Malé Kyšice
dojel do Nouzova, odkud jsem pokračoval pěkným sjezdem po žluté přes Suchý mlýn a ještě hezčím výjezdem až do
Unhoště. Odtud už po asfaltové cyklostezce 201 až do Prahy, kde jsem si ještě v Řepích zajel kousek tratě ČP
a zakončil na Smíchově. Velmi dlouhá a náročná vyjížďka se neobešla bez křečí ve stehnech, které jsem úspěšně
rozchodil během několika minut a mohl jsem pokračovat naplno dál. |
| Datum: |
5.3. |
Průměrná rychlost: |
14.9 km/h
|
| Vzdálenost: |
62.8 km |
Maximální rychlost: |
50 km/h |
| Nastoupáno: |
1606 m |
Čas v sedle: |
4 h 12 min |
| Posázaví. V sobotu, den předem jsem si převezl kolo do Modřan, projel jsem si tak Šárku, Řepy a Prokopák
a taky jsem píchl zadní kolo. To jsem ale zjistil až ráno, takže nedělní vyjížďka k Sázavě začala měněním
duše. Po cyklostezce A2 jsem projel kolem modřanského nádraží a vydal jsem se parádní stezkou podél Cholupického
potoka. Ta mě dovedla k letišti Točná, které jsem objel a po zelené se přes Točnou dostal do Břežanského údolí.
Odtud jsem po modré stoupal na Hradiště a po žluté sjel do Károvského údolí. Po červené jsem pokračoval přes Vrané
až do Davle, vyšlápl jsem si kopec po cyklo 19 do Chlomku a po žluté přes Petrov a po zelené sjel na most
přes Sázavu do Pikovic. Po zelené jsem pokračoval, brutálním výšlapem do sedla pod Medníkem a po naučné stezce
jsem sjel na červenou k Sázavě, po které jsem pokračoval přes Kamenný přívoz, Prosečnici a opět parádní výšlap
na Horní Požáry. Po modré jsem vyjel na Panskou skálu, nasvačil se a pokračoval po červené do Těptína.
Po modré, žluté a opět modré jsem přes Kostelec u Křížků dojel do Horních Jirčan, kde jsem zjistil, že ráno
vyměněná duše opět uchází. Rozhodl jsem se proto využít místní pumpy s luxusním kompresorem, který mi ovšem
duši při dofukování roztrhl. Další lepené jsem neměl, náhradní duše píchlá z předešlého dne a moje vyjížďka
byla tímto předčasně ukončena. Naštěstí jsem byl vysvobozen a odvezen autem domů. Potupný konec byl ale
vykompenzován pěknými výšlapy a sjezdy, takže jsem byl spokojen. |
| Datum: |
19.2. |
Průměrná rychlost: |
16.3 km/h
|
| Vzdálenost: |
103.5 km |
Maximální rychlost: |
50.8 km/h |
| Nastoupáno: |
1591 m |
Čas v sedle: |
6 h 20 min |
| Klíčava. Z Roztok jsem vyjel kolem vysílače přes Alšovu vyhlídku, odkud je pěkný prudký sjezd pod Kozí hřbety.
Ty jsem podjel lesní cestou a po zelené dojel do Horoměřic. Po červené na sv. Juliánu, sjezd dál po červené
ke Kopanině a kolem Tuchoměřic lesem až do Kněžívky. Po cyklostezkách jsem dojel přes Středokluky do Dobrovíze,
kde jsem měnil píchlou duši a pokračoval po asfaltu přes Hostouň, Dolany a Velké Přítočno na cyklostezku 0017,
po které jsem pokračoval kolem Kladna až do Kamenných Žehrovic. Tam už jsem po modré vjel opět do terénu,
přejel D6 a po modré se polní cestou brodil sněhem do lesa u Lánské obory. Po cyklostezce 8185 jsem dorazil
k oboře a po červené ji objel přes Čihadlo až ke hrázi Klíčavy. Vyjel jsem si ještě kopeček ke studánce,
abych zjistil, že je zanešená a vyteklá. Takže bez vody, zmrzlý a hladový jsem se vyvalil na slunce,
nechal uschnout ponožky a boty, najedl se a pokračoval odpočat lesním výšlapem křižujícím žlutou na cyklostezku
KO 6. U hájovny Skalka jsem odbočil po červené k rozcestí u Jenčova, kde jsou v zahrádkářské kolonii studánky
vydatné. Nabral jsem vodu a po červené pokračoval dál přes Kouty až na Muňavu. Dále po zelené na Roučmídu,
po červené do Poteplí a po žluté asfaltových výšlapem do Nouzova a k Suchému Mlýnu. Do Unhoště jsem dojel
po modré kolem Černého potoka, snědl jsem poslední zásoby, po cyklostezce KO 2 dojel do Pavlova a přes Hostouň,
Dobrovíz a Kněževes po asfaltu do Kněžívky, odkud jsem se vracel v podstatě stejně přes Juliánu po červené,
Horoměřice, po zelené tentokrát vrchem přes Kozí hřbety, Alšově vyhlídce jsem se vyhnul, ale vysílači ne.
První letošní pořádná vyjížďka byla kvalitní, vrátil jsem se vysílen. |