Karel Fišer

Sezóna 2017

Přesné záznamy veškerých vyjížděk i další sportovní aktivity si vedu na portálu Strava.com. Zde uvádím již jen ty nejzajímavější.
Leden 2017 byl velmi mrazivý a bohatý na sníh. Ke konci už se udělalo tepleji, ale v terénu bylo velmi namrznuto, tak jsem vyjel několikrát do práce na cyklokrosce a na bike jen kolem Horoměřic. Únor sice nebyl zpočátku o moc lepší, šel jsem se alespoň klouzat do údolí Zákolanského potoka a posléze terénem do Lidic, ke konci už ale i led roztál a já jsem se podíval na Křivoklátsko ke Klíčavě. Poslední víkend jsem ještě vyjel do Šárky, to už bylo úplně krásně, nad 10 °C. Březen byl na počasí již shovívavější, a tak jsem hodně jezdil na kole do práce, a poštěstilo se i několik pěkných vyjížděk kolem Prahy. Projel jsem si Posázaví, okolí Loděnice a pohoříčko Džbán. Také jsem se již tradičně podíval na veletrh For Bikes. V dubnu jsem se spíš mírně připravoval na běžecký závod Dehtářská desítka a stěhoval se do Libuše, takže jsem naběhal asi 30 km a jezdil spíš jen do práce. Přesto se mi poštěstilo několik zajímavých vyjížděk. Zpočátku krátkých, ale sjezdově orientovaných, protože mě navštívil kamarád Zelí, pak kratší vyjížďky kolem Roztok, na rozloučenou, a posledního dubna jsem se konečně vydal na jih Prahy a objel geometrický střed Čech delší vyjížďkou. Celkově to byl slabší měsíc, což jsem si vynahradil hned začátkem května, kdy jsem se cestou z práce podíval přes Dobřichovice na Cukrák, dotkl se Slapské nádrže a provedl průzkum v Modřanské rokli, kde jsou také pěkné sjezdy. Také jsme se s kolegy z práce přihlásili do soutěže Do práce na kole, kde jde především o to, co nejčastěji využít na cestě do a z práce vlastní sílu, tedy kolo nebo běh. To jsem splnil na 100%, tedy každý pracovní den jsem jel z i do práce na kole. V květnu jsem ještě stihl vyjížďku v jižních Čechách a návštěvu Nového Města na Moravě, kde jsem jako fanoušek pozoroval závody Světového poháru, i jako biker zajezdil na trailech i na závodní trati.
Datum: 6.5. Průměrná rychlost: 16.7 km/h
Vzdálenost: 108.5 km Maximální rychlost: 65.2 km/h
Nastoupáno: 2531 m Čas v sedle: 6 h 29 min
Slapy. Z nového bydliště v Libuši jsem vyjel po cyklo A42 do Hodkovic, po 8100 přes Zlatníky do Libně a po 19A přes Libeř do Jílového. Tam jsem plynule navázal na zelenou turistickou, po které jsem jel přes Boží skálu, Kabáty, Žampach, Kamenný Přívoz, Netvořice, až do Jablonné, kde jsem odbočil na žlutou přes Nahoruby až k Psaným skalám. Malá svačinka a začal jsem se vracet přes Poličany a po zelené přes Živohošť, Homoli, až k Živohošťskému mostu. Zpět na rozcestí u Jablonné jsem dojel po modré přes Nebřich a pokračoval jsem po načaté zelené kolem Měřína, kde se stezka krásně dostává až na strmý břeh nad Vltavou. Zelenou jsem projel vlastně celou až do Rabyně, po modré pak do Vysokého Újezdu, a protože již docházel vyhrazený čas na odpolední vyjížďku zkrátil jsem si cestu do Teletína po asfaltu. Žlutou jsem ale nevynechal úplně a pokračoval po ní do Třebsína kolem Smetanovy studánky, kde jsem nabral vodu. Po zelené a cyklo 8201 jsem vyjel na Medník, což je jednoduchý zpevněný výjezd, a po samotné zelené nejluxusnější XC sjezd z Medníku k Sázavě. Dál po zelené opět zpevěný výjezd do Petrova a až dolů k Zahořanskému potoku. Za šera jsem dojel po modré do Zahořan a po silnici přes Okrouhlo, Libeň, Zlatníky a Písnici zpět do Libuše. Zpočátku příliš jednoduchý terén mě zlákal, abych si cestu protáhl, a nakonec jsem musel kousíček žluté terénem vynechat a dojížděl jsem na světlech. I tak to ale byla parádní odpolední vyjížďka plná tereních pasáží jak s kopce, tak nahoru.
Datum: 30.4. Průměrná rychlost: 16.6 km/h
Vzdálenost: 89.3 km Maximální rychlost: 54.7 km/h
Nastoupáno: 1989 m Čas v sedle: 5 h 22 min
Kolem středu Čech. Posledního dubna jsem se konečně přestěhoval, dopoledne odevzdal byt v Roztokách a odpoledne vyjel z Libuše sjezdem po zelené do Modřanské rokle, přes Cholupice na Točnou, po žluté přejel Šanci, trailem kolem plotu sjel do Břežanského údolí, po modré a naučné stezce jsem vyjel na Hradiště a kolem altánu po žluté jsem sjel zpět k zoo. Podruhé na Závist jsem vyjel po zelené a žluté a sjížděl jsem neudržovanou lesní cestou na žlutou kolem Lhoteckého potoka do Károvského údolí. Z Jarova na Károv jsem vyjel lesní cestou, napojil se na modrou a sjížděl po ní zpět k vlaku. Dál jsem se vydal Ohrobeckým údolím po červené, po které jsem přejel Homoli do Vraného nad Vltavou. Po žluté jsem dojel do Zvole, dále po cyklo 8100 do Libně a už jsem sjížděl po žluté přes Okrouhlo do Zahořanského údolí, kde jsem jen kousek popojel po modré, abych po zelené vyjel do Petrova. Objel jsem vrchol Ďábel, který je označován jako geometrický střed Čech, po žluté jsem se podíval na vyhlídku Třeštibok, po červené dojel na žst. Luka pod Medníkem a po modré přes Studené k Jílovému na Svatou Annu. Po místní půlené červené, dobře značené a zajímavé stezce jsem objel Jílové u Prahy přes přes Kabáty, Boží skálu, Chotouň a pokračoval po červené turistické přes Nechánice, Psáry, Horní Jirčany a Osnici až do Průhonic. Z prudkých výšlapů už mě extrémně bolela záda, a tak jsem zvolil jednodušší postup domů po žluté přes Kunratice. Brutální kopce a nedostatek času způsobil, že jsem neujel plánovaných 100 km a tím jsem nesplnil dubnovou výzvu Gran Fondo. Stoupání bylo ale dostatečné, a tak jsem naplnil alespoň plánované stoupání, celkově 7828 m za měsíc duben.
Datum: 25.3. Průměrná rychlost: 16.6 km/h
Vzdálenost: 150.2 km Maximální rychlost: 50 km/h
Nastoupáno: 2605 m Čas v sedle: 9 h 2 min
Pohoří Džbán. Brzy ráno jsem za ještě mrazivých podmínek vyjel z Roztok přes Řivnáč, Úholičky, Velké Přílepy, Svrkyni, Holi a sjezdem ke Kovárům, odkud jsem pokračoval po zelené do Libochoviček. Dále po žluté přes Dřetovice a po silnici přes Brandýsek jsem objel důl Teodor, polní cestou důl Ronna a po žluté jsem vyjel na Vinařickou horu. Je zde pěkný výhled na bývalý kamenolom, ale já jsem rychle pokračoval dále polními cestami, nebo spíš necestami, přes Saky do Kvíce, Přelíce a po polňačce kolem menhirů do Drnku. Kousek po modré, menší odbočka lesem dolů do Malíkovic, a zase nahoru na modrou, po které jsem přijel do Mšece. Do Srbče jsem sjel po žluté parádní sjezd a pokračoval až do Milého. Dal jsem si větší sváču a lesními cestami objel Pochvalov do Třeboce, odkud jsem pokračoval po červené přes Hředle, Krušovice, na Louštín, po zelené a žluté až do Lán, kde jsem si koupil k obědu dvě housky se sýrem a banán. Nabral jsem sílu a pokračoval přes Písky a Družec k potoku Loděnice, podél kterého jsem sjel k Mosteckému mlýnu. V lesích kolem Poteplí a Vysokého vrchu jsem si sjel dvakrát nahoru a dolů. Po modré jsem přes Malé Kyšice dojel do Nouzova, odkud jsem pokračoval pěkným sjezdem po žluté přes Suchý mlýn a ještě hezčím výjezdem až do Unhoště. Odtud už po asfaltové cyklostezce 201 až do Prahy, kde jsem si ještě v Řepích zajel kousek tratě ČP a zakončil na Smíchově. Velmi dlouhá a náročná vyjížďka se neobešla bez křečí ve stehnech, které jsem úspěšně rozchodil během několika minut a mohl jsem pokračovat naplno dál.
Datum: 5.3. Průměrná rychlost: 14.9 km/h
Vzdálenost: 62.8 km Maximální rychlost: 50 km/h
Nastoupáno: 1606 m Čas v sedle: 4 h 12 min
Posázaví. V sobotu, den předem jsem si převezl kolo do Modřan, projel jsem si tak Šárku, Řepy a Prokopák a taky jsem píchl zadní kolo. To jsem ale zjistil až ráno, takže nedělní vyjížďka k Sázavě začala měněním duše. Po cyklostezce A2 jsem projel kolem modřanského nádraží a vydal jsem se parádní stezkou podél Cholupického potoka. Ta mě dovedla k letišti Točná, které jsem objel a po zelené se přes Točnou dostal do Břežanského údolí. Odtud jsem po modré stoupal na Hradiště a po žluté sjel do Károvského údolí. Po červené jsem pokračoval přes Vrané až do Davle, vyšlápl jsem si kopec po cyklo 19 do Chlomku a po žluté přes Petrov a po zelené sjel na most přes Sázavu do Pikovic. Po zelené jsem pokračoval, brutálním výšlapem do sedla pod Medníkem a po naučné stezce jsem sjel na červenou k Sázavě, po které jsem pokračoval přes Kamenný přívoz, Prosečnici a opět parádní výšlap na Horní Požáry. Po modré jsem vyjel na Panskou skálu, nasvačil se a pokračoval po červené do Těptína. Po modré, žluté a opět modré jsem přes Kostelec u Křížků dojel do Horních Jirčan, kde jsem zjistil, že ráno vyměněná duše opět uchází. Rozhodl jsem se proto využít místní pumpy s luxusním kompresorem, který mi ovšem duši při dofukování roztrhl. Další lepené jsem neměl, náhradní duše píchlá z předešlého dne a moje vyjížďka byla tímto předčasně ukončena. Naštěstí jsem byl vysvobozen a odvezen autem domů. Potupný konec byl ale vykompenzován pěknými výšlapy a sjezdy, takže jsem byl spokojen.
Datum: 19.2. Průměrná rychlost: 16.3 km/h
Vzdálenost: 103.5 km Maximální rychlost: 50.8 km/h
Nastoupáno: 1591 m Čas v sedle: 6 h 20 min
Klíčava. Z Roztok jsem vyjel kolem vysílače přes Alšovu vyhlídku, odkud je pěkný prudký sjezd pod Kozí hřbety. Ty jsem podjel lesní cestou a po zelené dojel do Horoměřic. Po červené na sv. Juliánu, sjezd dál po červené ke Kopanině a kolem Tuchoměřic lesem až do Kněžívky. Po cyklostezkách jsem dojel přes Středokluky do Dobrovíze, kde jsem měnil píchlou duši a pokračoval po asfaltu přes Hostouň, Dolany a Velké Přítočno na cyklostezku 0017, po které jsem pokračoval kolem Kladna až do Kamenných Žehrovic. Tam už jsem po modré vjel opět do terénu, přejel D6 a po modré se polní cestou brodil sněhem do lesa u Lánské obory. Po cyklostezce 8185 jsem dorazil k oboře a po červené ji objel přes Čihadlo až ke hrázi Klíčavy. Vyjel jsem si ještě kopeček ke studánce, abych zjistil, že je zanešená a vyteklá. Takže bez vody, zmrzlý a hladový jsem se vyvalil na slunce, nechal uschnout ponožky a boty, najedl se a pokračoval odpočat lesním výšlapem křižujícím žlutou na cyklostezku KO 6. U hájovny Skalka jsem odbočil po červené k rozcestí u Jenčova, kde jsou v zahrádkářské kolonii studánky vydatné. Nabral jsem vodu a po červené pokračoval dál přes Kouty až na Muňavu. Dále po zelené na Roučmídu, po červené do Poteplí a po žluté asfaltových výšlapem do Nouzova a k Suchému Mlýnu. Do Unhoště jsem dojel po modré kolem Černého potoka, snědl jsem poslední zásoby, po cyklostezce KO 2 dojel do Pavlova a přes Hostouň, Dobrovíz a Kněževes po asfaltu do Kněžívky, odkud jsem se vracel v podstatě stejně přes Juliánu po červené, Horoměřice, po zelené tentokrát vrchem přes Kozí hřbety, Alšově vyhlídce jsem se vyhnul, ale vysílači ne. První letošní pořádná vyjížďka byla kvalitní, vrátil jsem se vysílen.

Mgr. Karel Fišer | Programování | Počítače | Kolo | Kontakt