Everesting U Posledního Kelta

Everesting je cyklistická výzva, při které se jezdí jeden kopec nahoru a dolů tou stejnou cestou, dokud nenastoupáte 8 848 výškových metrů. To se mi ale zdá jako velká nuda. Musíte použít kopec, který dokážete vyjet, a tou stejnou cestou musíte jet i dolů. Ale já mám rád rozmanitost a zábavné sjezdy. Ty bych určitě nahoru jezdit nemohl. A tak jsem se rozhodl, že obyčejný Everesting rozhodně jezdit nechci.

Everesting 10K

Musel jsem trochu víc zamakat. Nastoupat alespoň 10 000 výškových metrů. Tato výzva má obecně uznávaná pravidla, která jsou velmi podobná základnímu Everestingu, ale s přibývajícími metry ubývá nutnost jezdit pouze na jednom kopci a stále stejnou trasu nahoru i dolů. To dává svobodu, zábavu a spoustu možností, jak si užít celý den na kole.

Závist, Šance, Čihadlo

Já jsem si pro tuto výzvu vybral moji nejoblíbenější pražskou trailovou oblast hned za barákem. Je to historicky zajímavá lokalita zasvěcená starými kelty, přírodní rezervace, s moderní rozhlednou na vrcholu. Navíc je protkaná perfektními traily, po kterých se dá rychle vyjet nahoru a ještě luxusnější, které si užijete dolů i na pořádném sjezďáku. Já jsem ale na sjezďáku rozhodně nejezdil. Jezdil jsem na celoodpruženém XC s mírně trailovou geometrií a vyššími zdvihy 120 mm.

Závist, respektive Hradiště (389) je nejvyšší z těchto tří vrcholů. Nachází se na něm nová rozhledna a dolů vede spousta parádních trailů. I nahoru vede několik tras, které si lze užít na kole, včetně nově vybudované, zčásti zpevněné, cyklostezky. Tento vrchol byl letos součástí Vrchařské koruny pražské.

Šance (385) je ve středu stejnojmenné přírodní rezervace. Přes tento vrchol vedou ty nejznámější traily nahoru i dolů v okolí. Maturita, Ho Či Min, Plot.

Čihadlo (385) je třetí z místních vrcholů. I zde jsou zajímavé trasy, které jsem si nenechal ujít. Navíc i tento vrchol byl v roce 2021 součástí Vrchařské koruny pražské, kterou pomáhám organizovat. Je to tedy moje srdcová záležitost a navíc více možností, kudy jezdit.

Občerstvení U Posledního Kelta

Everesting je o ježdění nahoru a dolů. Vrcholy jsem měl tři, ale co dole? Potřeboval jsem si někde odpočinout, nabrat sílu, a hlavně živiny. Mít někde základnu. Proto jsem se domluvil v tomto luxusním podniku, kde se o mě perfektně postarali. Celou akci jsem jel stylem extrémní nonstop výzvy bez podpory, takže jsem si vše zařídil sám, sám jsem si vozil jídlo, pití, opravoval techniku, až na podporu od Posledního kelta, kde jsem využil běžný servis v běžnou pracovní dobu. Dobře a rychle tam vaří, nabízí chlazené i teplé nápoje, a k snídani jsem si dal vdolky, které jsem snad nikde lepší nejedl.

Je to zároveň nejnižší místo mojí trasy 195 m n. m., což je přesně v polovině od hladiny moře na vrchol Hradiště, takže těch 195 m je i rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším místem. Nicméně ke Keltovi jsem se nevracel při každém sjezdu, takže kolikrát jsem musel vyjet nahoru se dá těžko určit. Kdo by taky těch 50 výjezdů počítal.

Neděle 16. 4. 2023

Kvůli nepříznivé předpovědi počasí jsem přesunul Everesting až na neděli. V hustém vytrvalém dešti by to bylo pravděpodobně nad moje síly, podmáčené traily bych zbytečně ničil a bylo by to i nadmíru nebezpečné. V neděli už mělo být krásně, traily vysušené a všechno zalité sluncem.

Svou výzvu jsem zveřejnil a pozval i ostatní bikery. Neočekával jsem, že by chtěl někdo jezdit celý den tyhle kopce se mnou. I když pár takových podobných bláznů znám. Co ale vím jistě, že by se mohlo najít docela dost lidí, kteří by rádi alespoň okusili, jaké to může být. Třeba by někdo rád strávil pár hodin na místních trailech a nechal se jimi provést. Třeba by někdo mohl chtít vědět, jak při takové výzvě jezdím, a zda by mi stačil, nebo zda bych já stačil jemu. Třeba by si někdo dal rád pivko u Kelta s někým, kdo má rád dlouhé náročné vyjížďky. Udělal jsem proto čtyři tématické hodiny, na které mohl přijet kdokoli. V těchto hodinách jsem polevil a počkal i na slabší jedince.

Neděle 16. 4. 2023 - 10:00 - Start U Posledního Kelta

Start, na nikoho nečekám.

11:00 - Tématická hodina - Trail hard

Těžší traily, na které si při této akci troufnu.

13:00 - Tématická hodina - Loudání

Kdo zná nejtěžší terénní český bikepackingový závod, ví, že se při něm občas i hezky projde. To sice nebyl náš cíl, ale trasa nebyla 100% jezdivá.

15:00 - Tématická hodina - Vrchařská koruna

Další tématickou hodinku jsem nazval podle cykloturistického projektu, který měl letos na Závisti jeden ze svých dvaceti vrcholů. Zbylo trochu času, tak jsme se podívali i na Čihadlo, které bylo ve Vrchařské koruně pražské v roce 2021.

17:00 - Tématická hodina - Trail cute

Ty nejhezčí traily v této lokalitě.

Průběh a jak to dopadlo

Vyjel jsem opravdu v deset, ale úplně sám. Dal jsem si pár kopců, bláta bylo málo, traily nahoru i dolů celkem oschlé. Půjde to. V jedenáct na trailovou hodinku u Kelta nikdo nebyl. Škoda, těšil jsem se na společnost. Vyjel jsem tedy nahoru a na Hradišti na mě čekala Olga. Překvápko. Chvilku jsme kecali a objevil se ještě Gdeny s dalším bikerem. Nikomu se nechtělo do těžkých trailů, tak jsme si sjeli tobogán a Gdeny s kolegou zmizeli. Přijeli jen pozdravit. I to potěšilo. S Olgou jsme stoupali na Šanci a dojel nás Michal Chůra, známý z Loudání. Tématické hodinky jsme tedy moc nedrželi, ale pojezdili jsme slušně. Časem se objevil ještě Margl, tak jsme si sjeli Šanci prudkým korytem z Nickerleho vyhlídky, což byl jakože Loudací úsek, který se nosí směrem dolů. Na víc Loudacích úseků už nálada nebyla, tak jsme se pustili do pořádných výjezdů. Olga nestíhala, tak jsme ji nechali odpočinout u Kelta a drtili to s Michalem a Marglem sami. I Michal nakonec odpadl a Margl roztrhal na Hočiminovi plášť a tak jsem zůstal sám. Jezdil jsem nahoru dolů všechny kopce. Šlo to dobře, ale výškové metry nabíhaly pomalu. Času dost. Vodu jsem zbytečně netahal, nechal jsem si velkou lahev nahoře na Hradišti, a když jsem potřeboval doplnit vodu, zajel jsem tam nebo do auta ke Keltovi. Tam jsem měl i jídlo a servis, který naštěstí nebyl ani potřeba.

Když se setmělo, jezdil jsem co nejprudší a nejrychleší cesty nahoru i dolů. Výškové metry podle stopaře v mapy.cz naskakovaly opravdu pomalu, až to bylo podezřelé. Nakonec jsem zjistil, že když je trasa dlouhá, tak mapy.cz vzorkují špatně a nastoupané metry hodně nedocení. Uložil jsem tedy trasu do počítače a prohnal pořádným výpočtem nastoupaných metrů. Bylo to o dost lepší, ale stále hodně chybělo. Jezdil jsem hlavně prudkou cyklostezku nahoru, pak přímo na vrchol k Hradišti, občas jsem i cyklostezku sjel, protože to byly rychlé metry. Ale moc mě to nebavilo, takže jsem si občas zajel i na další kopce. Na Šanci jsem si taky našel nejpřímější cestu dolů, aby metry rychle přibývaly. Kolem třetí jsem na Hradišti potkal stádo divočáků. Raději jsem je nechal napást a jezdil jen Šanci. Ráno mě ještě přijel podpořit Ondra. Projeli jsme si všechny tři vrcholy zase po pěkných trailech. Je to paráda. Nohy drží, ale metrů stále nedostatek. Dopoledne jsem si dal u Kelta pořádnou snídani a rozpočítal, že budu jezdit určitě až do odpoledne. Na to jsem si už musel trochu odpočinout a posilnit. Bude to ještě dlouhé. A taky že bylo. Ale bavit mě to nepřestalo. Kolem třetí začal pořádný slejvák. Mě chybělo pár stovek výškových a do terénu do bláta už se mi nechtělo. Jezdil jsem na cyklostezce nahoru a dolů a kolem páté jsem měl hotovo.

Everesting je vždycky náročná dlouhá akce, při níž se moc daleko nepodíváte, protože musíte co nejvíc jezdit do kopce nebo dolů a eliminovat rovinaté přejezdy, které vás neposouvají k cíli, čímž je nastoupat požadované metry. Za 32 hodin bez spánku jsem nastoupal 10000 výškových metrů, ujel 215 km, vylepšil si osobní rekord na 23 segmentech a stal se na 15 segmentech legendou. To znamená, že podle záznamů na stravě jsem tyto úseky jel za posledních 90 dní nejvíckrát ze všech. Díky všem, co mě podpořili v mém úsilí, a zejména těm osmi, co se ke mě připojili a sjeli si se mnou i pár kopců.